Čeníšek

 Kiki - Čiko - Kiki a Čiko - Kiki - Kuki

Kiki

Naším prvním burundukem je vysněná burundučí holčička Kiki. Přivezli jsme si ji jako už 2měsíční 24.června 2007. Byla vyplašená, ale my jsme se zařekli, že ji krásně ochočíme.

Když jsme ji poprvé přendavali z přepravky do klece, samozřejmě neomylně metešila za skříň. Museli jsme ji odtamtud doslova vyšťourat. Když se nám to povedlo, zmizela pro změnu ve skříni. Odtud už nebylo tak těžké nalákat ji zpátky do klece. Bleskově zmizela v boudičce a po náročném a dlouhém dni usnula. Prvních pár dní jsme ji měli v ložnici, i když jejím budoucím místem měl být obývák. Hned jeden z prvních dnů nám utekla i z klece. To jsme večer nebyli doma a Kikinka je tak chytrá, že zjistila, jak si sama má otevřít klec. Měla ji na komodě, takže se nemohla dostat zpátky (i když myslím, že teď už by se tam dostala :o)) ) Když jsme přijeli klec byla prázdná. Co nás ale dostalo bylo, že bobečky měla jen v rohu ložnice :o)) Nakonec jsme ji našli pod polštářem. Spinkala tam. Samozřejmě se nás moc lekla. Dali jsme jí klec na zem a ona si za chvíli sama zalezla.

S Kikinkou to ze začátku bylo složitý, nebrala si ani přes klec z ruky, hodně se bála, ale aspoň nebyla pořád zalezlá v boudičce. Postupně jsme jí začali zkoušet dávat jen z ruky a to zabralo. Postupně se naší ruky přestávala bát.

Po nějaké době, kdy se Kikinka pomalu zlepšovala přišla další komplikace. Zdálo se nám, že má nějakého vnějšího parazita a tak jsme vyrazili na veterinu. Panem doktorem jsme byli trošku zklamaní, moc si ji neprohlídl a dal nám nějakej prášek, co jsme jí měli vtírat do kožíšku. Po pár dnech jsme se odhodlali to vyzkoušet a byla to katastrofa. Kiki byla tak vyděšená, že nám utekla pod kuchyňskou linku a nakonec uvízla za myčkou. Museli jsme rozebrat půlku kuchyně a tím vším jsme se v ochočování vrátili o několik kroků  zpět :( Kiki si zase přestala brát i přes klec z ruky.

Po několika dnech přišla dlouho objednaná nová a velká klec. Skoro týden jsme ji vybavovali a pak jsme Kiki pustili v obýváku, aby si do klece sama zalezla. To už byla zase míň vyděšená a dokonce si i ve výběhu vzala z ruky papání.

O prázdninách 07 jsme Kiki vzali s sebou na dovolenou do Přelouče. Tam se, v prostředí malé klece, přestávala pomalu tolik bát. Dováželi jsme jí spoustu ovoce, žaludů, oříšků a větviček. Po návratu hodně běhala po obýváku a bylo to čím dál tím lepší :) Postupně už se s náma o jídlo i "prala" :o))

Pak jsme Kiki vzali s sebou do našeho oblíbeného kempu na Moravě. Bylo nám jí líto a tak jsme ji nechávali proběhnout po (samozřejmě dobře zajištěném) stanu :) A tady jsme v ochočování pokročili nejvíc. Kiki s náma byla na malém prostoru a přestávala se nás bát. Tady se nechala poprvé hodně dlouho hladit :o) Přelézala po nás sem a tam :o)

Když jsme se vrátili, Kikinka objevila další zajímavost. Papír od sušenky. Prala se o něj s náma a nechtěla nám ho vrátit :o)) Po pár dnech se vracíme do kempu a kupujeme tam novou skládací klec. Uděláme jí výběh na travičku. Asi po 3 dnech přichází problém, Kiki se protáhne okama v kleci. Naštěstí ji ale víc než les (světe div se :)) ) zajímá auto :o)) Prolézá skrz na skrz naším favíkem :)) Tam se nám ji taky podaří chytit :)) Klec musíme vrátit, což se nám naštěstí podaří a dokonce je nám přislíbena jiná, s mnohem menšíma okama :) Kiki se ve stanu opět hodně ochočuje, leze do mikin a je strašně sladká :) Kiki se nám, přes počáteční zdlouhavé kroky, podařila krásně ochočit a je z ní úžasná a něžná beruška :)

Čiko

Čika jsme si přivezli 5.září 2007 z Pacova u Tábora. Byl mu právě měsíc. Vybírali jsme si ze čtyř chlapečků, ale i když si byli hodně podobní, do oka nám hned padl Čiko. Byl aktivní a hravej. Ještě v Pacově mi usnul v dlani.

První večer bez nás vůbec nechtěl usnout. Další večer usnul v dlani a pak jsme ho jen položili do pelíšku. Všude s náma jezdil, chodil, prostě od rána do večera byl u nás. Kiki ho zatím jen očuchávala pod naším dozorem.

6.září 07 Čikík poprvé zamrskal ocasem a lehce podupával :o) Taky se pomalinku začínal čistit. Ještě mu to šlo špatně, protože se špatně udržel na zadních pacičkách :o))

9.září 07 Čiko začíná lézt po pletivu a i malinko skákat. Zkoušíme ho dát dohromady s Kiki, ale ta na něj trochu útočí. Čikík mi každý večer usníná na břiše pod tričkem :o)

Po nějaké době Čiko už dorůstá Kikinku, ale ta ho pořád prohání. Už si umí rozlousknout burák a když hodně chce, tak i lískáč :o)

Kiki a Čiko

20.října 07 spadne Kikinka do záchoda a než ji najdeme, pěkně se nadře. Pak je vyčerpaná a prostydlá a my se o ni samozřejmě moc bojíme! Ještě ten den ale běhá a vše dopadlo dobře :)

O pár dní později nám pro změnu Čikin vlezl do vázy, ale naštěstí hned sám po banbusu vylezl. Vůbec se nevyděsil a sušil se o koberec :o))

Na podzim 07 mají oba občas svou náladu. Jinak Čikík je už velká veverka, až na čistotu.

Je zima a Kiki a Čiko se pořád nepřátelí. Kiki už Čika několikrát kousla přes klec do tlapičky a my mu ji museli omývat heřmánkem a ošetřovat hypermanganem.

21.dubna 2008 jsme si pořádně prohlédli Kikinku a bylo nám jasné, že se nám rozroste rodina. Přecejen do toho s Čikem spadli :o) No a 25.dubna 08 přicházejí na svět první Kikinčiny (samozřejmě i první naše :)) ) veveřátka :o) Kikinka všechno zvládla na jedničku :) 26.května 08 mláďátka vyndáváme. Je jich 6, 4 samečci a 2 samičky. Jsou neuvěřitelně živý a roztomilý :o) Dokrmujeme je, ale Kikinka si je od nás klidně bere, takže je občas necháváme ještě i nakojit. 28.května 08 odchází do světa první holčička. Kikinka ji nechtěla pustit a to nám rvalo srdce :(( 31.května 08 odchází první chlapeček. 1.června 08 nám odchází samička a zase jinam sameček. No a 14.června 08 nám odchází poslední 2 kluci. Společně, což jsme rádi, protože už si na sebe hodně zvykli :) Trošku se nám stejská, ale všichni jsou v dobrých rukou :)

Čikin začíná být agresivní, to nás trápí :( Kikinka je strašně roztomilá :) Čikovi jsme objednali větší klec a doufáme, že to pomůže na jeho agresivitu, že se víc vyřádí. Klec přivezli v říjnu 08. Hned jsme se dali do vybavování a co nejrychleji ho přestěhovali. Nejdřív byl trošku vykulenej a zuřivě si přenášel zásoby ze staré boudičky, ale pak si rychle zvykl :)

2.března 2009 začala Kikinka hned ráno houkat (vábit). Nejdřív jsme chtěli ještě počkat, ale když jsme viděli ji i Čikiho nevydrželi jsme to a pohromadě je pustili. Hned se k sobě měli a vypadá to, že i úspěšně :o))

31.března 09 se nám narodila další mláďátka. Kikinku pěkně rozmazlujeme, aby měla všeho dostatek :) 17.dubna 09 jsme k mláďátkům nakoukli. Vypadá to, že jich je zase 6 :) Kikinka mezitím běhala po obýváku a byla nadšená :) 29.dubna 09 je drobečkům 29 dní a my je vyndaváme. Je jich opravdu 6, 3 samičky a 3 samečci. Každý den si je bereme na několik hodin a vracíme je Kikince. Jsou čím dál tím zvědavější :) 6.května 09 nám "berou" první holčičku. Postupně nám odcházejí všichni drobečci, ale všichni lidi vypadají sympaticky :) Posledná holčička nám odjíždí až an Slovensko.

2.červa 09 se dozvídáme smutnou zprávu. Jedna naše beruška (Terinka) umřela, nejšpíš na otravu, ale je to zvláštní, protože to nikdo nechápeme.

Na podzim 09 je Čikin pořád agresivní, zase mě pokousal. Kikinka je ale úžasná a strašně roztomilá :o) 6.listopadu 09 Kikinku vůbec poprvé vážíme :)) Váží 92g :))

9.listopadu 09 Čikin pokousal přes klec Kikinku. Zlobíme se na něj a hlavně nás hrozně trápí, že bejval takovej mazlík a teď je tak strašně agresivní :( Rozhodli jsme se, že ho zkusíme nechat zazimovat v lodžii, kde je asi 12 stupňů. O den později ho přestěhujeme. Zatim trošku zmateně lítá po kleci, ale už asi na 2 hodiny zalez, tak uvidíme, snad to pomůže...

Tak je konec listopadu 09 a Čikin pořád nezalezl, zatimco Kikinka je zalezlá hodně a vylejzá jen občas :) Nějak se nám to jejich zazimování a nezazimování vymklo z rukou :)) No uvidíme, třeba Čikin ještě zaleze, až se trošku zhorší počasí... 

V prosinci 09 se natolik ochladilo v lodžii, že jsme se rozhodli Čika raději vrátit zpět dovnitř. Zazimoval tak částečně, ale míň než Kikinka, bohužel :( Přes klec se na nás agresivně vrhá pořád. K Vánocům naše veverušky dostaly ananasové dropsíky a moc jim chutnají :)

3. března 10 začíná Kikinka vábit. Nejdřív si ráno nejsme jistí, jestli je to Kikinka a nebo Čikin prostě jen píská. Pak ale zjišťujeme, že to opravdu Kikinka je :) Nicméně vzhledem k tomu, brzy odjíždíme, nepřipadá připuštění v úvahu, protože až bude z Kikinky případně těhulka, chceme mít všechno pod kontrolou :) No uvidíme kdy a jestli vůbec ji to ještě letos chytí :) Ale asi jo :) 

2. srpna 10 kupujeme veverušám po dlouhé době živé červy, ble :)) Každopádně občas je to potřeba a Kiki i Čiko mají velikou radost :)

2. září 10 čistíme Kikince klec, ale jí se to moc nelíbí. Bojí se, že jí sebereme zásoby a tak kolem nás běhá a snaží se si všechno odnést. Je strašně sladká, ostatně jako vždycky :o))

28. října 10 Kikinka slaví 3 a půl roku, dostává dropsíky s příchutí tropického ovoce a taky se chvíli proběhne po obýváku :)

Na konci října 10 se konečně dostáváme k Čikově kleci. Vzhledem k tomu, že u něj máme veliké problémy s čistotností, hlavně vzhledem k okolí, potřebuje jeho klec velké čištění a bohužel i úpravy. Jeden den Čikovi vyrábíme novou boudičku, protože ta stará je řekněme značně.....znečištěná a další den ji musíme přidělat a taky pořádně vydrhnout pletivo klece. Vzhledem k Čikově podzimní agresivitě ho na chvíli stěhujeme do menší klece a vrháme se na to. Měníme boudičky a podestýlku, odvrtáváme dveře klece a ty drhneme rejžákem. Jsme z toho docela vyřízení, ale s výsledekm spokojení :) Čiko si docela bez problémů na novou boudičku zvyká. Konečně jeho klec nesmrdí, snad to vydrží :)

22. února 2011 Kiki začíná vábit. Je to docela brzo, ale v zajetí to tak být může. My se ji teď ale připustit bojíme, protože by rodila, když budeme na horách a my ji chceme pro jistotu mít pod dohledem :) No snad to vydržíme poslouchat :)) Předpokládáme, že na jaře ještě pískat bude a proto začínáme uvažovat, jestli letos mít mláďátka nebo ne :)

10. dubna 11 Kiki letos už po několikáté vábí a my se konečně rozhoupádáme k připuštění. Pouštíme ji i Čikiho do místnosti a myslíme si, že k zabřeznutí došlo. Tak uvidíme, jestli všechno proběhlo úspěšně :)

23. dubna 11 je nám už jasné, že Kiki těhulka není, její chování ani "vzhled" tomu nenaznačuje. Snad ještě vábit bude a zadraří se :)

9. července 11 - Vypadá to, že letos už mláďata nebudou, jedině na podzim, ale nejsem si jistá, jestli Kiki vloni na podzim vábila. Dnes jsme oběma veverušám vyčistili rohy - WC :)), takže si i Čiko po delší době aspoň chvíli zaběhal.....nekousal, ale je to prostě prasátko, je mu jedno kde a co nechává a to nás trošku zlobí :( Zavřeli jsme ho a hned jsme museli uklízet po obýváku :( Jinak ale je roztomilej, jen kdyby se trochu naučil způsobům.

3. března 2012 Kiki začíná vábit. Problém ale je, že zrovna odjíždíme na dovolenou a nechceme ji tu nechat samotnou, tak nepřipouštíme a doufáme, že ještě vábit začne.

25. března 12 přichází moc špatný den. Kiki vábí a tak ji i Čika vypouštíme z klecí. Hlídáme je několik hodin a pořád nic. Pak je necháváme chvíli o samotě a nacházíme Čika na zemi, je takovej přikrčenej a chová se trochu divně. Snažíme se ho chytit, ale pořád před náma utíká. Nakonec ho dáváme do přepravky a frčíme na veterinu do Klánovic, protože v Kolmé neslouží ani jeden z doktorů přes hlodavce. Tam se dozvídáme, že to vypadá na otravu nebo poranění mozku nebo míchy následkem pádu, nebo na mrtvici. Bohužel u takhle malého zvířátka s tím nejde nic dělat :o((( Čikík je podchlazenej a tak ho doma hned zahříváme. Vydrží ještě asi cca hodinu a pak vydechuje naposledy :( My si to strašně moc nechceme připustit, ale nakonec musíme. Po nějaké době ho vyrážíme pochovat vedle morčind. Na hrobeček mu dáváme macešky a další kytky. Čiki, už teď nám moc chybíš, vypadá to, že jen odpočíváš v boudičce, ale přitom je tvoje klec prázdná :o( Doufáme, že se ti u nás líbilo a počkáš na nás na Duhovém mostě, nikdy nezapomeneme na všechny radosti s tebou, i když si nás párkrát pěkně potrápil...

5. dubna 12 Kiki vábí. Bohužel ale k samečkovi můžeme vyrazit až před 6 hodinou. Kiki zkoumá jeho výběh, ale vůbec se spolu nedostávají do kontaktu. Už je na oba dva moc pozdě, takže končíme bez úspěchu :( Každopádně děkujeme Tynusce za ochotu :)

Duben - září 2012 Kiki vábí ještě několikrát, ale štěstí nám nepřeje, vždy se situace nečím zkomplikuje a když najdeme dalšího ochotného samečka, tak už Kiki nevábí, letos z mláďátek nic nebude :( Hodně ji pouštíme z klece, její nejoblíbenějším místem se stává polštář, na kterém lehávala i dřív, ale teď se z něj skoro nehne :) Na konci září to vypadá, že se chystá k zimnímu spánku, už tolik nepobíhá a hodně hajá, jak jinak než na polštáři :) Naše veškeré naděje na to, že by na podzim vábila, tím mizí. Taky hodně sedává u okna a dívá se ven, aby měla o všem přehled :)

11. října 2012 ráno vstanu a jako vždy moje první cesta vede ke Kiki, večer dostala k boudičce šípky  a ty nezmizely, trochu mě to znervózní a volám na ni do boudičky. Pak mě to napadne, podívám se na dno klece a uvidím ji, leží schovaná u kraje. Samozřejmě hned naskočí myšlenka, že zimuje, ale bohužel je velmi rychle zahnaná. Aby spala venku a natažená, to není možný... Když na ní sáhnu, je úplně studená a ztuhlá, naděje je v tahu :(((((( Myslíme si, že odešla v první půlce noci... Vždycky jsme si mysleli, že to tady s náma potáhne aspoň do 7 let, ještě jsme doufali, že příští rok budou mláďátka a my si jednu holčičku necháme... Byla to další rána z čistýho nebe a musíme upřímně přiznat, že pořádná... Kiki byla ta nejroztomilejší a nejšikovnější veveruška a my jen doufáme, že u nás byla šťastná a počká na nás na Duhovém mostě společně s Čikem a ostatními... Děkujeme ti Kiki, za tvou trpělivost s naší nezkušeností a snahou tě pořád "otravovat" :)) Za to, že si nám byla sluníčkem a vždycky si potěšila naše srdíčka... Nikdy nezapomene, to ti slibujeme!

Kuki

12. dubna 2014 si jedeme pro naší vytouženou veverušku do Ivanovic na Hané. Vybranou ji máme vpodstatě hned, leze po nás a je zvědavá a akční. Po cestě se nejdřív snaží prohrabat z přepravky, ale pak zalízá do boudičky a spinká. Doma už se jen napapá a pořádně ji vidíme až další den ráno. Střídají se chvíle, kdy spinká a kdy zvědavě zkoumá klec a všechno, co jí nabídneme. Je moc roztomilá :o) Jménem si ještě nejsme jistí, Koki, Kuki... Ještě uvidíme :) 

19. dubna 14 jsme se snad konečně rozhodli se jménem - Kuki :o) Líže nám jogurty a přesnídávky z prstu, jídlo si z ruky vezme, ale pořád je hodně lekavá a moc nám zatím nevěří. To se ale určitě změní :)

10. května 14 má Kuki velký den - stěhujeme ji do velké klece. Nejdřív na nás dokonce i trochu píská, ale nakonec tam pěkně řádí až do večera :) Zkoumá, běhá a vypadá spokojeně. Ještě aby ne, v takové krásné a velké voliéře :)) Fotky se nám bohužel zatím nepodařily, ale určitě budou. Teď si musí zvyknout na nové bydlení a pak ji poprvé pustíme, už se na to moc těšíme :o)

Přes léto si na nás naše potvůrka krásně zvykla, je pěkně neohrožená. Leze po nás, motá se kolem nás a jídlo z ruky si bere s velkou vervou :) Na podzim nás dokonce občas párkrát pokousala. Stala se z ní pěkně oprsklá potvora :o))

3. října 2014 nás naše malá potvůrka navždy opustila a odešla na Duhový most :( Vůbec nevíme co se stalo, hodně nás to zaskočilo a je nám moc smutno :( Snad se tam má dobře a setkala se s Kikinkou a Čikinem...

nahoru