Jdi na obsah Jdi na menu
 


O burunducích - Rozhodnutí - Ochočení - Krmení - Bydlení - Chov - Nemoci a úrazy (Katalog nebezpečí) - Komentáře 


 

 

O burunducích

Zemní veverky patří do řádu hlodavců (rodentia). Řád hlodavci se dělí na několik čeledí. Burunduky řadíme do čeledi veverkovitých (sciuridae). Tu ještě dělíme do podčeledí, jednu společnou podčeleď sdílejí zemní a stromové veverky, ale také svišti a psouni.

Rozlišujeme šestnáct druhů zemních veverek. Všechny tyto druhy mají lícní torby, které často sahají až k ramenům. Pro všech 16 druhů jsou typické podélné pruhy po zádech. Existují však (zvláště v zahraničí už jsou považovány za běžné) také vyšlechtěné druhy s odlišnými barevnými variantami srsti, například - burunduk páskovaný bílý nebo se světle hnědou srstí varianta skořicová.

Burunduk páskovaný (Tamias sibiricus)

  • u nás je nejčastěji chovaným druhem zemní veverky
  • délka života ve volné přírodě se pohybuje od 6 do 7 let, v péči člověka se dožívají i vyššího věku
  • včetně ocásku dosahují velikosti asi 21-25cm, opravdu podstatnou část ale tvoří právě ocas
  • srst na zádíčkách má barvu žlutohnědou, která přebíhá do šedé, na zádech pozorujeme pět tmavěhnědých pruhů
  • dospělý burunduk váží asi 50 -120 g.
  • burunduk páskovaný se  vyskytuje v pásu mezi Beringovým a Bílým mořem, žije také v Mongolsku, Japonsku a ve středu Číny. obvykle ve smíšených či jehličnatých lesích
  • ve volné přírodě se živí podobně jako v zajetí: semeny, bobulemi, výhonky, ale také houbami, oříšky i listy ze stromů a hmyzem
  • v přírodě si každá veverka brání své teritorium - nežijí tedy pospolným životem
  • období rozmnožování začíná v dubnu, tedy po ukončení zimního spánku, doba březosti trvá přibližně 1 měsíc a obvykle se narodí v jednom vrhu 3-6 mláďat, samice kojí mláďata necelé 2 měsíce (více informací v sekci Chov)
  • mezi nejznámější příbuzné burunduka páskovaného (patří do stejné podčeledi) řadíme: sviště horského, sysla obecného, čipmanka horského, čipmanka východního, čipmanka malého, veverku popelavou a konečně u nás se vyskytující veverku obecnou, čipmank je zvířátko, které také patří mezi zemní veverky, jsou burundukovi na pohled velmi podobní, ale narozdíl od nich je můžeme spatřit v různých koutech Ameriky.

 Burunduci ve volné přírodě

 Jak už bylo řečeno, jak zemní, tak stromové veverky žijí ve volných koloniích, tzn., že každé zvíře brání své teritorium. Hranice tohoto prostranství si značkují močí a v případě vniknutí nepřítele (tedy většinou veverky sousedky) do revíru mohou být i nepříjemně agresivní.Obrazek

Zemní veverka střídavě šplhá například po stromech a střídavě pobíhá po zemi. Burunduci mají ke šplhání lépe přizpůsobené končetiny než někteří jiní příslušníci stejné podčeledi (třeba syslové se pohybují výhradně po zemi nebo pod ní, proto nepotřebují být vybaveni ke šplhu). Zemní veverky mají zřetelné polštářky na packách a ostré drápky, což jim umožňuje přichytit se i na relativně hladkých plochách.

V přírodě si všechny druhy zemních veverek budují obydlí v zemi, asi 0,5-1,5m pod povrchem. Veverky tu tráví zimní spánek, odpočívají a také zde rodí svá mláďata. Vchod do nory obvykle začíná na nějakém skrytém místě, třeba u velkého balvanu. Budují si zásobárny, obytnou komoru, kde stráví zimu a také "veverčí WC" - komůrky s trusem.

Jakmile se na podzim ochladí, veverky ve volné přírodě upadají do zimního spánku.  Během něj můžeme pozorovat utlumení životních funkcí - zpomaluje se metabolismus, čímž klesá teplota těla, krevní tlak, zpomaluje se dýchání, oběh krve, snižuje se nervové vnímání atd.; zvíře se probouzí pouze občas za účelem návštěvy zásobáren. Chod životních funkcí zajišťují během spánku tělesné tukové zásoby. Na jaře opouští úkryt asi v březnu nebo dubnu, když cítí, že venku je už dostatečně teplo.

Ve volné přírodě přijímají asi 100 gramů potravy denně. Do jejich jídelníčku patří hlavně semena a bobule, ale také ořechy, houby a listy, případně i obilí. Potravu si obvykle ukládají do lícních toreb. Při ohlodávání potravy veverky drží třeba oříšek v předních packách a sedí vzpřímeně na zadních nohou. Chrup zemní veverky je tvořen 22 zuby (horní část obsahuje 2 řezáky a 10 stoliček; spodní část také dva řezáky, ale pouze 8 stoliček.  

Mezi hlavní nepřátele zemních veverek v přírodě patří dravci, ale také kuna, liška, lasice, divoká kočka, kolčava, hranostaj, krtek i rejsek. Posledně jmenovaní znamenají nebezpeční hlavně pro mláďata. Pokud nepřítel poškodí noru, musí samice mláďata přenést jinam. Provádí to tak, že uchopí mladé za šíji a ti se stočí do klubíčka. Veverky jsou ohroženy také vytrvalými dešti, nedostatkem potravy, záplavami...

Veverky sdílejí nejrůznější způsoby chování i s ostatními hlodavci. Uvedeme si některé nejnápadnější rysy jejich chování. Většina hlodavců při jídle sedí na zadních a potravu si přidržují v předních tlapkách. Také čištění srsti za pomoci jazyka, zubů a předních končetin je podobné. Veverky tráví denně mnoho času čištěním a zvláštní péči vždy věnují huňatému ocásku. Ke spánku se většinou ukládají stočené, ocas bývá přehozený přes hlavu. Ráno po probuzení se veverky rády protahují - natáhnou přední tlapky tak daleko, kam až je to možné a zívají široce rozevřenou tlamou tak, že jim doslova vidíte až do žaludku;-) Pokud se zvířeti něco nelíbí, nebo se ocitlo v blízkosti něčeho neznámého, mrská ocasem ve vzduchu sem a tam a také často podupává zadníma nohama. Hlasové projevy u veverek nejsou zvláště rozvinuté. Pokud jsou zvířata nanejvýš vystrašena, můžeme pozorovat hlasitý křik, s nímž rychle utíkají do nory. Dále vydávají brumlavé zvuky, obvykle při hrách a pronásledování. V období páření můžeme zaslechnout vysoký pisklavý zvuk.

Smyslové vnímání u veverek je poměrně dobře rozvinuto. Protože zemní veverky jsou denní zvířata, mají dobře vyvinutý zrak - mají velké oči umožňující široký rozhled. Rády vysedávají na vyvýšeninách a pozorují okolí. Burunduci také dobře slyší - zaznamená opravdu vysoké tóny, pomocí nichž se také veverky dorozumívají. Kromě toho mají výborně rozvinutý čich, který jim pomáhá vyhledávat ukrytou potravu a také včas rozpoznat nebezpečí. Hmat je soustředěn hlavně do hmatových vousků na tlamičce a také do polštářků na tlapkách.     

nahoru

Rozhodnutí

Než si pořídíme burunduka

Je důležité si nejdříve pořádně rozmyslet, jestli je burunduk vhodným zvířátkem právě pro vás. Zamyslete se, prosím, nejdříve nad těmito několika body:Obrazek

  • dostatek prostoru - vzhledem k tomu, že burunduci jsou zvířátka vyžadující možnost volného pohybu po místnosti, musíme si ujasnit, zda jsme schopni jim toto poskytnout. Ačkoliv se jedná o zvířátka drobná, vyžadují klec nejméně o rozměrech 100*50*100 cm.
  • denní aktivita - burunduci jsou zvířata, která jsou aktivní ve dne. Často se stává, že se veverka probouzí dříve než vy, je aktivní přes celé dopoledne a odpoledne a v době, kdy se vracíte ze školy nebo ze zaměstnání už se chystá uložit ke spánku.
  • délka života - zemní veverky se dožívají přibližně 7 let ve volné přírodě. V zajetí se mohou dožít devíti, vzácně až dvanácti let. Je proto důležité počítat s péčí o veverku na spoustu let dopředu. 
  • alergie - dříve, než si veverku pořídíte, zjistěte, že nikdo z rodiny netrpí alergií na zvířecí srst.
  • vyšší náklady při koupi voliéry a samotného zvířete - příbytky pro burunduky se bohužel většinou pohybují v cenové relaci od 5000Kč výše (voliéry na zakázku). Je zde ale možnost si voliéru vyrobit doma, potom se náklady výrazně sníží. Cena samotného zvířete se pohybuje přibližně mezi 1000-2000 Kč, vždy záleží na konkrétním chovateli.
  • nutnost stálé péče -  aby se veverka stala krotkou, musíme jí věnovat poměrně dost času. Také během volného výběhu po bytě bychom měli mít veverku pokud možno stále na očích. Denně musíme podávat krmivo a čerstvou vodu (viz. odkaz krmení).
  • veverka - bordelář:-) - při chovu veverek musíme počítat s tím, že se jedná o velmi živá zvířata, která při svém dovádění často ocáskem rozmetají podestýlku kolem klece. Tomu je možné částečně zabránit například pořízením klece s vyšším dnem či zabezpečením spodní části klece třeba plexisklem.
  • nemoci - pokud veverka onemocní, je nezbytné zajistit jí veterinární péči, která leckdy nevyjde zrovna levně. Pokud se ale o veverky pečlivě staráte a dostávají rozmanitou stravu, nebývají často nemocné.
  • soužití s jinými zvířaty - pokud již vlastníte nějaké další zvíře, musíte před koupí uvážit, co by se stalo během případného střetu vašich dvou podnájemníků. Obvykle bývá naprosto nevhodné chovat burunduka v bytě, který obývá kočka. Veverka by se pro ni mohla stát snadnou kořistí.
  • péče v případě dovolené - pokud se chystáte na dovolenou, musíte si zajistit spolehlivého člověka, který by se v době vaší nepřítomnosti o veverku postaral. Je třeba alespoň 3x do týdne vyměnit vodu v napaječce a doplnit semínka a ostatní potravu. Bylo by lepší, aby cizí člověk vůbec neotvíral dvířka klece - hrozí nebezpečí útěku! Pokud je to nevyhnutelné, upozorněte tohoto člověka na riziko, že zvíře může uninout. Druhou možností je vzít zvíře na dovolenou s sebou. Jestli opravdu nemáte jinou možnost, převezte burunduka v menší kleci. Kratší dobu burunduk bez problémů překoná. Veverky ale nelze dlouhodobě chovat v menších ubikacích!  

tip.: Upozorňujeme, že burunduk rozhodně není zvíře pro dítě, které nedokáže tiše sedět a sledovat, jak si zvíře hraje. Zemní veverky nejsou vhodné jako zvířata k hlazení, doporučuje se až pro děti od 12 let. Burunduci nesnáší prudké pohyby!! Také je třeba dávat pozor na možnou zimní (případně podzimní) agresi, především u dětí, ale i u dospělých :)) Burunduk je přecejen ještě relativně divoké zvíře.

Kolik zemních veverek chovat?

Jedním ze základních pravidel je, že začátečním by si měl rozhodně pořídit jenom jednu veverku. Potom už je jedno, jestli to bude samička nebo sameček. Zvíře se tak snáze ochočí a přilne ke člověku.Obrazek

Pokud se rozhodnete chovat burunduky dva či dokonce celou skupinu zvířat, musíme jim zajistit opravdu velkou klec a do ní umístit hned několik boudiček na spaní. Je totiž pravděpodobné, že mezi nimi bude časem docházet ke konfliktům. (Ani ve volné přírodě veverky nežijí ve skupině nebo v páru, ale každá má své území, které před ostatními brání.)

 

Kde je možné burunduky sehnat?

ve zverimexu - v poslední době se u nás poměrně rozšřil počet obchodů se zvířaty, kde je možné burunduky zakoupit. Často tu však nabízejí zvířata, která už jsou v pokročilejším věku a vzhledem k tomu, že strávila velkou část života v malé kleci často za nevalné péče, je dobré dlouho je před případnou koupí pozorovat. Lze tak zjistit jejich zdravotní a také "psychický" stav.

od chovatele - nejlépe je sehnat si mládě burunduka (pokud ho chcete dobře ochočit, nemělo by být starší než 2 měsíce; ideální je pořídit si zvíře, které bylo odmalička uměle dokrmováno, tudíž je zvyklé na lidskou ruku) přímo od chovatele. Chovatele je možné zjisit přes internet, nebo třeba přes inzerát v odborných časopisech či v inzerátech z novin. Můžete se s prodávajícím domluvit, že se půjdete podívat, v jakých podmínkách bylo kupované zvíře chováno. Tak mu budete nejsnáze moci vytvořit podobné podmínky, na které bylo předtím zvyklé.

!!! Nedoporučujeme nechat si zvíře poslat přes dráhu!!! - nikdy nemůžete vědět, jakým podmínkám bude zvíře vystaveno.

Než veverku přineseme domů

Než si svého burunduka koupíte, musíte mít pro něj už vše doma připravené. Bydlení budeme blíže popisovat v jiné kapitole, ale zde alespoň krátce. Zvíře můžeme umístit buď do venkovní voliéry (potom musíte počítat s tím, že veverka upadne do zimního spánku) nebo do bytu (min. rozměry 100*50*100cm). Při koupi dejte pozor, aby mřížky v kleci byly vodorovné (veverka po nich bude šplhat) a aby rozteč mezi nimi byla max 1,5 cm.

Do klece musíme dále pořídit:

-   boudičku na spaní

-   větve do klece na šplhání (z ovocných stromů)

-   podestýlku

-   pítko

-   mističku na krmení

-   krmení (viz sekce krmení)

-   vitamínové kapky, krmný vápník (vitakalk)

-   sépiová kost a minerální sůl k lízání

-   čerstvá hlína bez pesticidů, hnojiv - k popelení (viz sekce péče)

-   různá dřevěná či plastová patra, prolézačky, tunely, hamaky, žebříky...  (viz sekce bydlení)

Dále s pořiďte nějakou menší např. dřevěnou krabičku na převoz veverky k vám domů. V přenosce musí být malé otvory, aby zvíře mělo dostatek kyslíku. Nepřevážejte burunduky v papírových krabicích - hrozí možnost útěku!!! 

Kupujeme burunduka

Ať už se rozhodnete koupit si veverku od chovatele nebo ve zverimexu, nikdy nezapomeňte nejprve zvíře podrobit delšímu pozorování. 

Dávejte pozor, aby zvíře:

  • během dne nebylo stále zalezlé v hnízdě, ale aby čile pobíhalo a jedlo potravu.
  • nebylo nějakým způsobem zraněné.
  • nemělo v srsti patrná holá místa. Zvíře musí mít hustou srst a také chlupy na ocase by měly celkově tvořit bohatý dojem. 
  • nemělo slepené oči (jeden z příznaků nachlazení)
  • nejevilo známky poruchy chování:) - tzn. nesmí konat stereotypní pohyby, které často veverky začínají dělat po dlouhé době strávené v malém prostoru.

Tip: Je dobré burunduka při ochočování navyknout na písknutí či zavolání jeho jména - a toto zavolání musíte vždy spojit s nějakým pamlskem. Tak bude později možné veverku kdykoliv přivolat k sobě.     

nahoru

Ochočení

  • Uchopení do ruky:

Nejlépe je začít s ochočováním už druhý den po příchodu veverky k vám. Je důležité, aby si Obrazekzvykla na vaši ruku, v žádném případě se jí nesmí bát! Veverky nemají rády, když je držíte příliš silně. V takovém případě se může i stát, že vás kousne. Pevné držení ale také není vůbec nutné. Veverky se samy přidržují ruky, aby nespadly dolů. Při každém braní se naučte pevný hmat a pohyb, abyste zvíře uchopili. Mláďata většinou nemají v úmyslu utéct a tak není pevné uchopení nutné. Rozhodně nikdy nechytejte veverku za ocas (viz. sekce nemoci)! Pokud berete veverku do ruky vždy jen celou a za tělíčko.

Zemní veverka, která unikne ze své klece do místnosti, se bude chtít vrátit, ať už za chvíli, nebo po delší době, pokud je jí to umožněno. Můžete jí pomoct tak, že jí do klece nalákáte na nějaký pamlsek. Krotké veverky se nechají dát zpět do klece svým chovatelem.

  • Mladé veverky:

Největšího ochočení dosáhnete tehdy, když získáte mládě ve věku ccaObrazek 30 dní. V tuto dobu sají mláďata ještě mateřské mléko a dávají mu přednost před pevnou potravou. Takové malé mláďátko musíte ještě asi 3 týdny krmit mlékem. Jako "náhradní" mléko se hodí nejrůznější druhy dětské výživy nebo kondenzované mléko s obsahem tuku 7,5 % (ředíme 1:1 vodou). Krmení je nejlepší malou lahvičkou pro štěňata nebo koťata nebo v ploché misce. Když používáme lahvičku zvíře si na nás více zvyká jako na náhradní matku. Při krmení si vezměte malou veverku do ruky a druhou rukou podávejte lahvičku. Poprvé se bude mládě bránit, tvar a nový pach ho překvapí. Bránit se může i později, je ale nutné do něj aspoň trošku mlíčka dostat! Není ale dobré nutit mláďátku více mlíčka, než samo chce. Do klícky je třeba položit i měkkou potravu, např. banán, piškot nasáklý mlékem, kousek měkkého jablka nebo ovesné vločky. Semena a oříšky veverky ještě v tomhle věku nechtějí, otevírání je pro ně zatím příliš obtížné. Tak malé zvířátko také mnohem víc spí a většinu času tráví i ve dne v hnízdě. Snadněji si na vás zvykne, když ho budete často brát do ruky nebo nosit třeba v náprsní kapse.

Tip: Čika jsme u sebe cca první měsíc nosili vpodstatě pořád, spal nám v kapsách,ml__ata-2009-05.jpg pod tričkem nebo v dlani a moc se to osvědčilo :-) Po vlastních zkušenostech s mláďaty bych ale řekla, že lepší je počkat alespoň do 5. nebo i 6. týdne než mládě od matky úplně odtrhneme. V případě, že samici nevadí pach chovatele, osvědčila se nám od věku 1 měsíce kombinovaná péče.

Je velmi důležité, aby si mláďátko zvyklo na vůni vašeho těla, protože tělo a vůně pro něj budou značit domov a bezpečí. Není třeba podnikat nic dalšího k ochočování mláďátka. Akorát si musíte stále udržovat důvěru, nesmíte ho vylekat nečekaným pohybem nebo mu způsobit bolest.

Většinou jde stejným způsobem ochočit i o trošku starší mláďátko, asi do stáří 2 měsíců. Je ještě stále zvyklé na mléko.

Je dobré, ať už mládě nebo starší veverku, učit hned od prvního dne na zavolání jména nebo třeba na zapískání. Nejlépe pomocí pamlsků :-) Později si tento zvuk spojí s něčím příjemným a ráda přiběhne.

  • Dospělá veverka:m__-tam-n_co-:o)).jpg

U starších veverek, které jsou už samostatné, není ochočení tak jednoduché. Nejlépe je řídit se příslovím "Láska prochází žaludkem." :-) Veverka si musí tedy nejdříve zvyknout na váši ruku a váš pach. Samozřejmě opět nejlépe pomocí pamlsků, které nedáváme do misky s jídlem, ale z ruky. Do misky s jídlem dávejte tedy jen "obyčejné" krmení a jen po troškách. Klidně veverku nechte první dny u vás trošku hladovět. Pak jí podívejte přes mříž klece nějaké lahůdky a volejte na ni při tom jménem. Když přiběhne, tak jí ale nedávejte hned celý kus, je třeba, aby se prstů musela bezprostředně dotknout. To opakujte několikrát za den. Teď už je nejdůležitější, aby se veverka při krmení opírala při krmení předními tlapkami o vaše prsty. Dalším krokem je dotyk s vaší rukou, např. sedání si na ni při krmení. Veverky jsou zvědavé. Když ztratí strach z vaší ruky, brzy se začne seznamovat i s vaším zbytkem :-) Časem začne třeba používat vaše tělo jako kmen stromu :-) Nejdřív zůstaňtě stát nebo sedět úplně nehybně a potichu. Každopádně pozor! Veverky jsou velmi lehké a proto nemusíme přesně vědet, kde na našem těle zrovna jsou, takže stačí jeden chybný pohyb a může dojít k neštěstí!

  • Velmi plachá veverka:

S takovými veverkami musíte mít spoustu trpělivosti. Dnes se bohužel vyskytují poměrně častěji než dřívě. Když zemní veverky přišly "do módy" bylo ochočování jednodušší. V posledních letech přibylo veverek plachých, především proto, že se čím dál častěji objevují veverky odchytnuté z volné přírody. V tomto případě mohou mít i zdravotní problémy způsobené traumatem. Je tedy lepší veverku pořizovat přímo od chovatele nebo ze zverimexu, Obrazekkde máme jistotu, že veverka takto odchycená nebyla.

Nicméně pro plaché veverky platí stejné pravidlo: nejprve je zkuste nalákat na pamlsek, když jsou hladové a vylezou ze své boudičky. Někdy tomu ale musíte pomoci. V případech, kdy se veverka odmítá vzdát svého úkrytu je lepší jí boudičku odebrat. Pak musí zůstat venku a nemůže se vyhýbat aktivitám ve svém okolí.

Tip: Podle mě je lepší v takových případech boudičku alespoň na noc poskytnout.

Nabídněte veverce nějaký pamlsek na tom místě, kde zrovna je a hlavně bez rychlých pohybů! Samozřejmě, že i když zvolíte metodu "diety" musíte jí do misky nějaké krmení dát! Také nesmíte zapomenout na vodu. Jakmile vám začne veverka jíst z ruky, máte vyhráno. Může sice trvat ještě několik dní i týdnů, než si na vás zvíře zvykne, ale málokdy veverka nezkrotne.

Pokud by byly se zemní veverkou potíže a vy ji nechtěli přijmout takovou, jaká je, nezapomínejte, že ji nesmíte vypustit do volné přírody! V takovém případě je nejlepší vyhledat veverce nový domov.

nahoru

Krmení

Zemní veverky se v přírodě živí jak rostlinnou, tak živočišnou stravou. Rostlinná složka samozřejmě převažuje, ale živočišná potrava a tím živočišná bílkovina je pro veverky nezbytná.

  •  Krmná směs:

V obchodech se dá koupit už namíchaná směs pro veverky, ale samozřejmě lze použít i většinu směsí pro hlodavce.V podstatě můžete veverku krmit všemi druhy semen a jader, až na mandle, které obsahují kyanovodík a veverka by nejspíObrazekš nepřežila! Drobná semínka, např. pro drobné ptáky, veverky moc v oblibě nemají, protože vylupování je pro ně pracnější :-) Nejvhodnější krmná směs by měla obsahovat cca 25 % ovsa, 40 % slunečnice, 10 % semence, 25 % pšenice a případně další semena. K tomu je dobré jídelníček obohatit např. o lískové, burské i vlašské oříšky nebo žaludy, bukvice a šípky.

Tipy: Ne všechny veverky mají rády granule, které jsou na krmných směsích většinou nejdražší. Mimo jiné mají rády dýňová nebo piniová semínka.

Pozor!!! Ještě jednou zdůrazňujeme, že mandle jsou pro zemní veverky smrtelně jedovaté!!!

  • Ovoce a zelené krmení:

Zemní veverky jedí kromě semen skoro všechny druhy ovoce, bobulí a plodů. Někdy i zelenéObrazek krmení, to ale musíte vyzkoušet. Na jaře je dobré dávat do klece čerstvě nařezané větve z ovocných stromů nebo z vrby. Veverky větve ohlodávájí a tím si zabrušují zoubky. Samozřejmě čím pestřejší výběr tím lépe. Je dobré si všímat, co si veverky oblíbily a co naopak a podle toho pak krmení uzpůsobit. I když mají pravidelně šťavnaté krmení, vodu musí mít pořád k dispozici!

  • Živočišná strava:

Živočišné krmení pokryjete nejlépe dávkou moučných červů ((k dostání ve zverimexech), samozřejmě podle stáří veverky a velikosti červů :-) S množstvím to ale nesmíme přehánět, protože červi jsou tuční. Je možné je krmit i sarančaty nebo cvrčky. Některá zvířata ochutnají i kousek syrového netučného masa, hovězího nebo telecího. Čerstvé mléko si veverky občas dají, ale jen v malém množství. Ovšem pro mláďata a březí nebo kojící samice je důležitější.

  • Základní pravidla krmení: 

Sbírání semen a vytváření zásob je pro veverky velmi oblíbenou činností. Proto je pestrá nabídka krmení zajimavá i důležitá.

  • Krmte denně a co nejpestřeji. Jako standardní krmení lze doporučit:
  • Krmnou směs, ořechy nebo lesní plody, čersvé ovoce a moučné červy.
  • Vhodné je dodat minerální sůl k lízání a sépiovou kost (k dostání ve zverimexech).
  • Do vody přidávejte multivitaminový preparát (k dostání ve zverimexech).
  • Udržujte misky na jídlo a pití, stejně tak pítka v čistotě.
  • Vodu v miskách měňte denně (snadno se znečistí), v pítkách cca ob den.
  • Ovoce by mělo být omyto. Samozřejmě nesmí být plesnivé nebo nahnilé!
  • Ořechy a jim podobnou potravu nechávejte ve skořápkách, u veverek to patří k přirozenému příjmu potravy a obrušují si u toho zoubky.
  • Nepodávejte solenou potravu a sladkosti ve větším množství.Také není dobře podávat často nebo ve velkém množství čokoládu, veverka by si ji mohla schovat do torby a zalepit si tlamičku :-)

Tip: Občas veverkám dopřát piškot, kousek sušenky nebo olíznutí víčka od jogurtu není na škodu :-)

  • Krmné dávky:

Ze začátku se budete divit jak rychle všechno z misky zmizelo, ale nesmíte se nechat oklamat. Veverka toho přímo sežrala málo, většinu si uložila do toreb a poschovávala po kleci. Večer můžete najít množství ukrytých zásob a odhadnout, kolik skutečně spotřebovala. Ovoce a jinou měkkou potravu si většinou neschovávají, ale jedí hned na místě. Nicméně vzhledem k tomu, že zrní se nezkazí a ovoce neschovávají není max. krmná dávka až tak důležitá. Překrmení nebo ztloustuní u veverek vzhledem k jejich aktivitě nehrozí pokud má dostatečně velkou klec a nejlépe i možnost se proběhnout po bytě.

nahoru

Bydlení

Burunduci jsou zvířátka poměrně náročné na prostor. Jejich životní náplní je neustále hopkat z místa na místo a zvědavě vše okukovat. Proto je nejlepší, dopřát jim co možná nejvíce prostoru. Kromě toho je třeba umožnit jim nejlépe denně výběh po bytě (viz sekce péče).

Pořizujeme voliéru 

 Minimální rozměry 100*50*100cm!!!

Při pořizování klece máte víceméně 3 možnosti:Obrazek

  1. Pořídit klec v některém z obchodů se zvířaty (většinou se prodávají jako voliéry pro velké papoušky). Tyto klece mají tu výhodu, že vše máte v podstatě bez práce a za poměrně přijatelnou cenu. Nevýhodou ovšem bývají rozměry takových voliér. Většinou bývají menší, než je vhodné pro život veverky. Potom je nutné zvířeti dopřávat časté a dlouhé výlety po místnosti, aby nestrádalo.
  2. nechat si voliéru vyrobit na zakázku - často to bývá finančně náročnější, ale pro skutečně spokojený život burunduka se tato investice vyplatí.
  3. můžete si příbytek pro veverku sami vyrobit - kostra
    konstrukce může být vyrobena z dřevěných latěk, mezi které napneme
    pletivo (pozinkované, oka nesmí být větší než 1.5cm). Nezapomeňte
    zabudovat také dvířka, kterými budete zvířeti měnit potravu! Na stěny
    klece můžete použít i nehoblované dřevo (aby veverka mohla dobře
    šplhat; pozor! nepoužívejte dřevo napuštěné formaldehydem!) Jako spodní
    díl klece, do něhož budeme sypat podestýlku, můžeme použít umělohmotné
    misky, které se v obchodech se zvířaty prodávají jako náhradní díly k
    ptačím voliérám. Tuto zásuvku však vždy musíme zakrýt záklopkou, aby
    veverka ani při čištění klece nemohla uniknout.

 Vybavení do klece

Klec by měla být vybavena několika základními potřebami:       

  • boudička na spaní - je potřeba sehnat dřevěný! domeček s odklápěcí stříškou - nejméně o rozměrech 14*17*25cm. Kulatý vchod do boudičky by měl mít průměr alespoň 2.5cm. V některých chovatelských potřebách je seženete pod názvem hnízdní budky pro ptáky. Boudičku v kleci umístěte nejlépe vysoko - nebude tak znečistěna zbytky krmení. Veverkám musíme také poskytnout materiál k vystlání boudičky na spaní. K tomuto účelu se nejlépe hodí seno, buničina, vata, různé kousky hadříků atd.
  • větve do klece na šplhání - měli bychom shánět čerstvě uříznuté větve i s kůrObrazekou. Větve nesmí pocházet ze stromů, které byly stříkány proti škůdcům. Nejlépe se hodí ovocné stromy. 
  • podestýlka - jako podestýlku je možné použít stelivo pro drobné savce - výhodou je, že výborně saje moč a pohlcuje jakékoliv pachy. Můžete ho také míchat s jemnou kukuřičnou drtí. Jinou možností jsou piliny, ty jsou ale hodně prašné. Také můžeme veverce jako obměnu poskytnout rašelinu nebo hlínu bez pesticidů.
  • pítko -  eventuálně mistička (keramická, kameninová); nejlépe se osvědčují klasické napaječky pro hlodavce s kuličkovým mechanismem; některé veverky jsou zvyklé na pítka pro ptáky.
  • mistička na krmení- pořídíme buď stabilní kameninovou či keramickou nebo závěsnou plastovou či kovovou.
  • krmení (viz sekce krmení)
  • vitamínové kapky, krmný vápník (vitakalk) - denně přidáváme do pití či potravy 2 kapičky multivitaminového preparátu pro hlodavce a na jídlo sypeme špetku vápníku.
  • sépiová kost a minerální sůl k lízání
  • čerstvá hlína bez pesticidů, hnojiv - k popelení (viz sekce péče)
  • různá dřevěná či plastová patra, prolézačky, tunely, hamaky, žebříky... - protože burunduci milují šplhání, měli bychom jim zajistit v tomto směru dostatek vyžití. Spoustu doplňků do klecí seženete v obchodech s potřebami pro chovatele, některé si zvládnete vyrobit sami.


Některé zdroje doporučují pro veverky kolotoč na probíhání. Myslíme si ale, že není vhodné ho pořizovat - burunduk mnohem víc ocení velkou klec, kde bude mít možnost přirozeného pohybu. Na rozdíl od kolečka, kde bude běhat stále stejně - užívání kolečka může vést až k jisté závislosti na běhání a to není pro zvíře dobré.

Venkovní versus vnitřní voliéra

  • vnitřní voliéra
Pokud chováme zvíře v bytě, můžeme počítat s tím, že zvíře se stane příchylnějším. Samozřejmě rozměry klece bývají v bytě většinou menší (min. 100*50*100cm), zato má ale zvíře možnost výběhu. Musíme ale také počítat s tím, že zvíře nám během svých výletů a také při divočení v kleci bude dělat trochu nepořádek.
  • venkovní voliéra   
Pokud zajistíme vhodné podmínky, je možné chovat zemní veverky celoročně v zahradě či na balkoně. Aby veverky během zimního spánku nezmrzly, musíme zajistit část voliéry tak, aby byla zcela chráněná před deštěm a sněhem a alespoň jeden kout zastřešíme tak, aby nepronikal prudký vítr. Veverky si v přirozeném prostředí budují v zemi úkryty k přezimování - kopají si podzemní tunely. Proto přes zimu pravděpodobně nevyužijí boudičku na spaní, kterou jim nabídnete. Aby se nedostaly pryč z klece podhrabáním, musíme (v případě, že pletivo je zapuštěno přímo do země) už při stavbě voliéry myslet na poctivé základy z cementu asi 80-100 cm pod zemí (zvířata se zahrabávají až tam, kde země nezamrzá). Voliéra by měla burundukům chovaným venku poskytovat mnohem větší prostor k pohybu (jako minimální rozměry se doporučují voliéry o velikosti 80*80*200 cm).     

Zemní veverky nejsou příliš náročné na péči, přesto je tu několik bodů, které je třeba pravidelně provádět:

  • denně musíme obměňovat potravu (viz sekce krmení) a pití za čerstvé. Při tom berme jako samozřejmost, že každý den misky a napáječky vypláchneme horkou vodou.
  • podestýlku v kleci měníme celkově přibližně jednou za 14 dní až měsíc. Některým čistotnějším jedincům vydrží podestýlka třeba i dva měsíce, aniž byste zaznamenali nějaký výraznější zápach. Každopádně je potřeba denně odstraňovat (většinou z rohů, kam si veverka často zvykne chodit) trus a moč. V případě, že zvíře koná potřebu do určitého rohu, vyplatí se pak koupit malý záchodek pro hlodavce - čištění tak pro vás bude pohodlnější. Při každém kompletním měnění podestýlky v\pláchněte dno klece horkou vodou - pozor! nepoužívejte k čištění žádné chemikálie - jsou pro veverku i malém množství velmi nebezpečné!!!
  • materiál v boudičce vyměňte za nový jen když je to bezpodmínečně nutné. Burunduci se dobře cítí v hnízdě, které je nasáklé jejich pachem.
  • veverky bychom měli pokud možno denně pouštět na výběh po bytě. Při tom musíme zvířeti zajistit naprosté bezpečí (viz níže v textu).
  • větve v kleci obměňujeme v ideálním případě 2x ročně, dbáme na to, aby větve byly čerstvé, čisté a odřezané ze stromů, které nestojí blízko silnice a nebyly postříkány proti škůdcům.
  • kromě běžné potravy nesmíme zapomenout zvířeti opatřit také přísun bílkovin v podobě například moučných červů či cvrčků.
  • nezapomeneme umístit do klece sépiovou kost a minerální sůl, pravidelně do stravy či pití přidáváme vitamíny a vápník.
  • veverce se musíme denně věnovat, pokud chceme, aby byla skutečně krotká (viz sekce Jak ochočit burunduka).

Volný výběh v místnosti

Zemní veverky můžeme pustit do náležitě zabezpečené místnosti teprve poté, co jeví první známky příchylnosti ke člověku. Nejdříve si také musí vytvořit vztah ke své voliéře - musí se zde cítit jako doma;-) Orientačně počítejme zhruba období 3 týdnů, než si veverka přivykne (u každé je to samozřejmě individuální).

ObrazekBurunduci se k odpočinku rádi vrací na známe místo, proto necháme při výběhu dvířka od klece otevřená. Když bude veverka unavená, sama se vrátí do domečku - není potřeba ji nějakým způsobem chytat. Pokud ji potřebujete nutně dostat do klece dříve než chce ona sama, je možné ji při ochočování navyknout na zapískání či zavolání jejího jména. Toto zavolání vždy spojujeme s podáním pamlsku přímo z ruky.

Veverky jsou obvykle čistotná zvířata. Může se ale stát, že své malé bobečky, případně loužičky, bude při výběhu zanechávat různě po pokoji. Nebývají s tím ale problémy, trus je tvrdý a lze ho jednoduše odklidit. Veverky močí málo, proto ani toto nezpůsobuje potíže. Protože veverky jsou hlodavci, musíte dávat pozor, zda váš burunduk nehlodá např. nábytek nebo elektrické kabely (viz nebezpečí - níže v textu). Oproti některým dalším hlodavcům (př. morče, psoun...) s burunduky nemívají chovatelé v tomto ohledu problémy.

Na veverku bychom během výběhu měli alespoň ze začátku dávat neustále pozor. Při volném pohybu hrozí malému zvířátku mnoho nebezpečí. Některá z nich si probereme podrobněji:

  1. jedovaté rostliny - je nutné odstranit všechny rostliny, které jsou pro veverku jedovaté. Mezi ně patří: narcis, fialka, konvalinka, prvosenka, hyacint, lopatkovec, monstera skvostná, toulitka, brambořík nachový, dieffenbachie, potovosec zlatý, gumovník, begonie, richardie, fikus takhle-koukam-ven--o-.jpgbenjamínek, tenura trojžilná, pryšec (vánoční hvězda).
  2. okno - hrozí přivření okna, či jeho pád; únik ven. okno vždy před puštěním zvířete důkladně zajistěte!
  3. dveře - pozor na přivření!
  4. elektrický kabel - veverky rády kabely hlodají, hrozí jim tak smrtelné nebezpečí! Zajistěte proto všechny volně ležící kabely lištami tak, aby je burunduci nemohli překousat.
  5. člověk - při volném výběhu vašeho zvířete buďte nadmíru opatrní! Veverky jsou křehká zvířátka, můžete jim snadno vážně až smrtelně ublížit rozsednutím či zašlápnutím.
  6. čisticí prostředky, chemikálie, léky, lepidla... - skladujte v bezpečném úkrytu mimo dosah veverky. Požití už malého množství těchto preparátů (například i při olíznutí mokré podlahy po vytírání) může způsobit smrt! Před vypuštěním veverky je nutné všechny umyté plochy nejprve nechat oschnout! Pozor také na šampóny, mýdla a další kosmetické přípravky v koupelně - mohou být jedavaté.
  7. topná tělesa, sporák - hrozí ohoření, nikdy veverku nepouštějte do pokoje s rozžhavenými kamny či pláty sporáku!
  8. igelitové sáčky - zvířeti hrozí udušení. Veverka se do sáčku snadno zamotá, zvláště když je uvnitř nějaký pamlsek.
  9. vázy, hrníčky s pitím, WC, koupelna - napuštěná vana či umyvadlo - vystavujete je nebezpečí smrti utonutím. Veverkám se většinou po hladkých stěnách nepodaří vylézt nahoru.
  10. kuchyň - kromě rozžhaveného sporáku zde dávejte pozor na možné vniknutí do ledničky či mrazáku a ostré náčiní, např. nože, sekáčky atd, o které by se mohlo zvíře poranit.
  11. pračka    

nahoru

Chov

Rozmnožování a chov znamená u veverky totéž, protože dosud nepatří mezi domestikovaná zvířata a stále se chovají jako ve volné přírodě. K tomu patří i to, že mláďata rodí jen jednou v roce. Zemní veverky se ale bohužel nemnoží pravidelně a potřebují k námluvám a páření dostatečný prostor.

Pokud se tedy chcete pokusit o odchov mláďat, musíte si nejdříve rozmyslet kam mláďata umístíte. Nejspíš si je nebudete moci nechat a tak je dobré si zajistit odbyt. Dávejte si ale pozor, ne každý hodný člověk je i milovníkem veverek a určitě potřebuje dostatečný prostor a čas k chovu. Každopádně zemní veverky nesmíte pustit do volné přírody, protože byste porušili zákon, který zakazuje vypouštět do přírody cizí druhy zvířat. Je také vhodné mít už s chovem nějaké zkušenosti a vědět něco o způsobu veverčího chování. Určitě je potřeba mít ještě jednu klec (porodnici), do které samičku po odpáření oddělíte. Pokud chováte samečka a samičku zvlášť a samička má dostatečně velkou boudičku, může si porodnici vytvořit i tam.

  •  Porodnice:

Klec pro odchov mláďat nemusí být tak vysoká jako normální klec, ale lepší jsou min. rozměry 150x50x50 cm, protože mláďata s matkou zde budou nějakou dobu žít. Všechny stěny, kromě přední, by měly být kryté (např. dřevěnýma stěnama) kvůli průvanu. Velikost ok v pletivu by měly být cca 6 mm, aby se malé mládě nedostalo ven. Jako porodnice v kleci poslouží boudička cca 30x30x20 cm. V kleci musí být dostatek podestýlky, aby si samice mohla vše vybavit podle vlastní potřeby.

  • Doba námluv a páření:

Ve volné přírodě je pro zemní veverky doba páření duben, když ukončí svůj zimní spánek. V zajetí, pokud jsou ve vytápěných prostorech, dochází k páření už od konce prosince až do března. V tuto dobu tedy musí být pár pohromadě. Pokud bychom k sobě ale dali zvířata, která se navzájem neznají, skoro určitě dojde ke rvačce. Pokud je tedy samice vyladěna k páření (samec je v době námluv připraven vždy) je vztah v páru, který se zná mírnější. Nejlepší je mít k chovu připravena dvě zvířata, která jsou krotká nebo přinejmenším zvyklá na člověka, okolní prostředí a ve dvou klecích vedle sebe. Potom je dobře pozorovat, jestli se samice chová přátelsky nebo naopak. Nikdy ale nedávejte samečka k samičce do klece, považovala by to za vniknutí do teritoria. Nejlepší je pustit obě zvířata společně ve volném výběhu v místnosti. Pokud máte klec dostatečných rozměrů a s více boudičkami může spolu pár žít delší dobu i mimo dobu páření.

Když je samice naladěna k páření, ozývá se vysokým, pisklavým hvizdem. Sameček má v době páření obě varlata sestouplá, viditelná mezi zadníma nohama a kořenem ocasu. Samice nejprve před samcem utíká a brání se. Samec se pak po honičce znovu pokouší, až se podaří. Samečci se při tom ozývají kňouravým a brumlavým hlasem. Později se samice stává znovu agresivní a zvířata musíme oddělit. Pokud je samice agresivní dá se skoro s jistotou tvrdit, že došlo k oplodnění a zvířata se musí definitivně oddělit. Samice musí být ihned v porodnici nebo ve své kleci, kde má výše zmiňované podmínky. Pokud se pár opravdu nesnáší je lepší odnést samečka z dohledu.

  • Březost a porod:tehulka---.jpg

Březost trvá 29 až 32 dnů. V této době je samice více v boudičce, kde bude rodit. Už několik dnů před porodem z boudičky příliš nevylézá, jen vybíhá k jídlu a na záchod :-) Březí samici je samozřejmě potřeba podávat krmení co nejbohatší na vitamíny, vápník a sůl k olizování. V tuto dobu pije i mléko. Asi nejvhodnější je kravské mléko s obsahem tuku 7,5 % ředěné vodou, nebo netučné. Taky dětská strava, tu vyzkoušejte už před zabřeznutím. Pokud samice nesnáší určitý druh mléka reaguje kašovitým průjmem.

Mláďata se rodí nejčastěji v noci. I když jste velmi zvědaví nesmíte v době kolem porodu nahlížet do boudičky, samice potřebuje volný průběh. Maminka by mohla mláďata sežrat nebo se pokoušet je přenést na bezpečnější místo. Obvykle to dopadá špatně, mláďata prochladnou nebo nedostanou dostatek mléka. Jedině v takovou chvíli, kdy samice sama opust hnízdo, můžete opatrně odklopit víko. Do podestýlky v žádném případě nesahejte rukou, samice by ucítila cizí pach! Hned, jakmile se ujistíte, že jsou mláďata v hnízdě víko zase zaklopte, aby rušení bylo co nejkratší. Jedině když se jedná o velmi krotkou samici, která už několikrát bez problémů porodila, nemusíme být tak opatrní.

  • Vývoj mláďat:

Mláďata se rodí holá a se zavřenýma očima, oční víčka jsou srostlá. Otvory uší jsou ještě zavřené a ušní boltce stěží zřetelné. Mají růžovou kůži. Kolem 11. dne se objevuje jemná srst a už i náznak kresby pruhů. Asi po 18 dnech se otevírají víčka. Kožíšek dostává své zbarvení, ještě ale chybí dlouhé a hlavně načepýřené chlupy ocasu, ten vypadá úplně lysý. Ušní boltce se vzpřimují. Zhruba ve 3 týdnech se mláďata snaží sníst trochu měkkého krmení kromě mateřského mléka. Samice jim krmení přináší do hnízda, ale většinou se ještě nedaří. Hnízdo stále neopouštějí. První výlety se odehrávají až ve stáří cca 35 dnů. Ve stáří cca 50 dnů jsou pak téměř odstavena odObrazek mateřského mléka a schopna přijímat pevnou potravu.

Tip: Pokud chcete mít veverky hodně ochočené je dobré odstavit mláďata už ve stáří 30 dnů a dokrmovat je naředěným kondenzovaným kravským mlékem a nabízet jim měkkou potravu, např. piškoty namočené v mléce nebo třeba banán. Je ale nutné sledovat příjem potravy každého z mláďat. Ideální je, když samička mláďata přijme i když jste na ně vy už sáhli. Pak je dobré ještě je tak týden vracet k samičce a kombinovat svoji péči s její. Maminka tak stihne doučit svoje mláďátka některé návyky. 

Pokud mláďata nechcete uměle odchovávat, můžete je nechat v kleci se samičkou, která je cca ve 3 až 4 měsících sama začne zahánět. Potíže vznikají až když jsou mláďata ve stáří jednoho roku (pohlavně dospělá), nejpozději v tuto chvíli musíte rodinu rozdělit.

Pozn.: Máme zkušenost, že náš sameček oplodnil samičku už v 7 měsících. Nebyli spolu ale od narození a samička vábila. Je ale asi lepší, dávat v takovém případě pozor, aby nedošlo k oplodnění synem.

nahoru

Nemoci a úrazy

Pokud dodržujete správné zásady chovu, zemní veverky obvykle často neonemocní. Když už tak většinou mají problémy s poraněním srsti ze vzájemných šarvátek nebo odřením kůže, které se většinou zhojí samo (stejně bych to ale nepodceňovala). Ovšem léčba takhle drobných zvířat není příliš jednoduchá. Prevence by tedy měla být na prvním místě. Např. trávicí obtíže, které vznikly špatnou stravou většinou odstraníme změnou krmení. Je potřeba přidávat vitamínové preparáty a malé množství vápníku např. v podobě sépiové kosti (jak už bylo zmíněno v sekci krmení).

  • Příznaky onemocnění:

Nemoce se u těchto drobných tvorečků projeví zvýšenou spavostí ve dne, strupovitou srstí, zježenými chlupy a řídkým průjmem. Pokud má zvíře propadlé boky, těžce a rychle dýchá, bývá už obvykle pozdě (zdůrazňuji obvykle, takže je škoda vzdát léčbu už předem a bez veterináře).

Pokud zpozorujete u své veverky změny v jejím chování nebo vzhledu vyhledejte ihned veterináře! Nejlépe když má praxi s malými zvířaty. Zvíře dopravujte v teplé přepravce, která neprofukuje. Pokud chováte veverek více je nutné nemocné zvířátko izolovat. Když je chováte ve venkovní voliéře je nejlepší izolované zvíře umístit v místnosti. Klec pro nemocné zvíře stačí menší a prohřátí infračervenou lampou léčbu podpoří.

  • Poranění, úrazy:
    • Příčina:

Pokousání při agresivním chování dvou nebo více veverek v jedné kleci nebo při výběhu. Dále úrazy způsobené nepozorností chovatele (přiskřípnutí, pád, odření). Důležité také je nikdy nechytat veverky za ocas! Kůže na ocasu je velmi jemná, snadno se poškodí a zůstává jen pahýl ocasních obratlů. Ten zaschne a veverka si ho odhryzne. Tím ztratí důležitý orgán, který potřebuje k udržování rovnováhy při šplhání a skákání.

    • Léčba:

Pokud má zvíře otevřenou ránu musí být hned izolováno. Jde-li o hlubokou ránu (je vidět svalovina), musíme okamžitě k veterináři! Poranění kůže se hojí u všech divokých zvířat dobře a rychle. Veterinář nám taky může doporučit mast, ale musíme počítat s tím, že tu si veverka poměrně rychle olíže při čištění. Pokud dojde k poranění hlavy musíme věnovat pozornost i tomu, jestli nedošlo k poranění čelisti. Pokud se vyvrátí spodní čelist nemůže plnit svou funkci. Šikovný veterinář to umí napravit a zasadit čelist na své místo. Pokud nejsou spodní hlodavé zuby proti horním rychle to znemožní příjem potravy. 

  • Zlomeniny:
    • Příčina:

Zlomeniny nejsou u veverek časté. Většinou se přihodí, když zvíře spadne na tvrdou zem z velké výšky.

    • Léčba:

U malých zvířat je samozřejmě ošetření zlomenin obtížné. Každopádně musíme k veterináři! Veverky se samozřejmě snaží ze srsti odstraňovat všechna cizí tělesa, proto obvazy, sádra a podobné pomůcky dlouho nevydrží.

  •  Nachlazení:
    • Příčina:

Nachlazení vzniká při průvanu nebo, především ve venkovní kleci, prochlazením, když zvíře nemá dostatek materiálu do hnízda nebo v zimě když nemá možnost nepromrzajícího úkrytu. Při nachlazení dostává zvíře výtoky z nosu a těžce, často chrčivě nebo písklavě, dýchá. Srst je zježená, zvíře unavené a nepohyblivé.

    • Léčba:

Určitě je třeba vyhledat veterináře a veverku umístit do tepla! Nejlepší je použít lampu s infračerveným zářením a postavit ji asi metr od klece.

  • Infekční onemocnění:
    • Příčina:

Viry a bakterie. Laik sám nemůže určit onemocnění zažívacího traktu. I dobrému veterináři může správná diagnóza dělat potíže. Změny trusu, naježená srst a nápadné změny v chování jsou prvními příznaky onemocnění.

    • Léčba:

Zvíře odneste ihned k veterináři v teplé, chráněné přepravce. Vezměte s sebou i vzorek trusu a moči (pokuste se moč nabrat pipetou nebo plastikovou stříkačkou). Dobré je odstranit podestýlku, aby zkoušky nebyly znečištěné.

  • Průjem:
    • Příčina:

Nadměrné krmení ovocem nebo infekční onemocnění. Průjem poznáte podle kašovitého a vodnatého trusu a podle znečištěného řitního otvoru.

    • Léčba:

Pokud jsou v trusu patrné zbytky ovoce není důvod k panice. Průjem zastavíte nepatrnými dávkami Stolmisanu (v lékárně), který přidáte do vody nebo mléka a podáváte suchou potravu. Zvíře opět prohřejte infračerveným zářením nebo termolahví (zvíře uzavřete v boudičce na spaní a láhev na boudičku připevněte). Při déle trvajícím průjmu a při nápadných změnách vyhledejte veterináře a samozřejmě vezměte vzorek trusu.

  • Parazitární onemocnění:

U zemních veverek se paraziti příliš nevyskytují. Samozřejmě se ale vyskytnout mohou. Veverky se s nimi někdy vyrovnávají i samy, ale je třeba hlídat, jestli veverka více nelíná.

Blechy se u drobných savců vyskytují často. Jsou vázány na určitý druh hostitele (např. na psy a kočky). V zahradní voliéře se samozřejmě na veverku může přisát klíště.

    • Léčba:

Klíště uchopte mezi dva nehty nebo pinzetou a vytočte proti směru hodinových ručiček. (V poslední době se vyskytly dohady o tom, že by se s klíštětem nemělo točit a tím pádem by se mělo vytrhnout.) Každopádně je třeba ohlídat, aby na kůži nezůstal zbytek klíštěte. Samozřejmě je třeba místo ihned vydezinfikovat!

Zemní veverky jsou ale velmi čistotné, takže se o svou srst pečlivě starají a tak se v ní paraziti nemohou usadit. Pokud se drbou a škrábou nemusí to být blecha, ale je možné, že to patří k všeobecné péči o srst. Blechy a vši můžete případně odstranit odpovídajícím pudrem pro malá zvířata (v prodejnách pro zvířata), je třeba postupovat přesně podle návodu!

Vnitřní parazity může zjistit a léčit pouze veterinář, na základě vyšetření trusu.

 Není vždy dobré trvat na životě zvířete, které nemá naději na uzdravení... :o(

 

Katalog nebezpečí

  • Elektrický kabel:Obrazek

Způsobí omráčení nebo smrt elektrickou ranou.

Je třeba kabel uložit pod omítku nebo parkety, nenechat volně ležet elektrické kabely.

  • Okno:

Může dojít k úniku otevřeným oknem, k pádu nebo přiskřípnutí.

Je třeba při vypouštění veverky okna zavírat nebo je zajistit sítí.

  • Sporák:

Způsobí ožehnutí tlapek a kožichu nebo ohoření.

Na nezakryté horké plotýnky položte zavřený hrnec s vodou.

  • Topná tělesa, horské sluníčko: 

Způsobí ohoření.

Při zapnutém přístroji nenechávejte veverku volně běhat.

  • Kuchyň:

Může dojít ke spálení nebo utopení.

Zamezte veverce přístup do kuchyně, především v době vaření a úklidu.

  • Léky:

Může dojít k otravě se smrtelnými následky.

Léky ukládejte do uzavřené skříňky, pililky připomínají potravu.

  • Noha člověka:

Můžeme veverku rozšlápnout nebo rozmáčknout.

Tomuto předejdeme jen velkou opatrností.Obrazek

  • Plastikové sáčky:

Může dojít k zadušení. Veverka se v něm může zamotat.

Sáčky nenechávejte volně ležet.

 

  • Rostliny:

Může dojít k otravě nebo úrazu.Obrazek

Pro veverky jsou jedovaté: hyacint, konvalinka, narcis, fialka, prvosenka. Řezané květiny a kaktusy umístěte mimo dosah veverek.

  • Židle:

Může dojít k rozmáčknutí.

Při sedání buďte velmi opatrní.

  • Dveře:

Můžou způsobit rozmáčknutí. Veverka může utéct.

Opět musíme být velmi opatrní.

  • Vázy, WC apod.:

Může dojít k pádu dovnitř a utopení (veverky nevyšplhají po hladké stěně).

Vázy zakryjte nebo vyplňte papírem. Naplněné nenechávejte prázdné (větve apod.).

  • Chemikálie:

Může dojít k otravě, často se smrtelnými následky (olíznutí nebo pád dovnitř).

Všechny prostředky uchovávat v zavřené skříňce. Např. podlahy nechat nejdříve uschnout, až pak veverku vypustit.

  • Pračka:

Může dojít k nepozorovanému vniknutí.

Nikdy nenechávejte pračku otevřenou a kontrolujte ji před použitím.


                                                                              Použitá literatura:

                                                      - Otto von Frisch: Zemní veverky, nakladatelství Jan Vašut, r. 1999

a vlastní chovatelské zkušenosti

Děkuji Camille za poskytnutí některých článků :)

nahoru

 

 

Náhledy fotografií ze složky Burunduci


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Otazka

(Makiki, 8. 2. 2020 19:02)

Dobry den,

Chcel by som sa informovst cital som ze burunduk podla EU bol zaradeny ns listunu dajakych druhov co sa nesmu chovat. Uz sa to zmenilo? Je to legalne? Alebo je potreba mat nejake papiere?

Koupím

(Václav, 19. 6. 2019 9:52)

Dobrý den, chtěl bych koupit mládě burunduka. sedlv zavináč centrum.cz

Koupím Burunduka

(Tomáš Smida, 12. 3. 2019 10:23)

Dobrý den, rád bych koupil mládě burunduka, na pohlaví nezáleží, prosím informujte mě na emailu: tsmida703@seznam.cz nebo na tel. 731 378 750
Děkuji.

Koupím burunduka

(Sabina, 18. 10. 2018 11:17)

Dobrý den
Koupím samičku burunduka páskovaného nebo indického.Prosím o nabídky na email: S.a.b.i.n.a.0@seznam.cz

Koupím mládě burunduka

(Jan, 10. 10. 2018 21:35)

Koupím mládě burunduka páskovaného na pohlaví mi nezáleží. Dojel bych si pro něho. V případě vašeho zájmu mě kontaktujte na emailu Jom123@seznam.cz
Přeji hezký zbytek dne

koupím

(Milena, 17. 9. 2018 16:32)

Dobrý den,

můžu poprosit o kontakt na nějakého chovatele prosím.

MilenaKra@seznam.cz

Re: koupím

(Karrol - admin, 22. 9. 2018 18:46)

Dobrý den,
bohužel momentálně žádný kontakt nemám.

Koupim samičku

(Petr, 23. 3. 2018 14:46)

606199340

Koupim samičku

(Petr, 23. 3. 2018 14:42)

Dobry den, rad bych koupil samičku burunduka staří max 2 roky. Na ceně nezáleži. Děkuji.

KRYTÍ

(Anna Čániová, 16. 3. 2018 18:41)

Dobrý den,
moje veverka začala mít období, že se chce pářit (samice).
A chtěla bych se zeptat, jak dlouho před pářením musí být veverky spolu, aby si na sebe "zvykli"? (pokud se před tím nikdy dřív neviděli).
A stačila by pro samici i mláďata klec o rozměrech 120x102x53 ?

nemoc

(Petr Zálešák, 6. 3. 2018 12:27)

Dobrý den,
mám dvě veverky(samečka i samičku) už asi 2 roky a před měsícem se samičce udělalo něco na noze. Prosím o radu bydlím v Opavě a byl jsem u veterináře, ale řekl mi, že se ve veverkách nevyzná a že nejbližší klinika je v Brně nebo v praze. Chci se tedy zeptat jestli nebudete vědět co to může být, nebo popřípadě jak to léčit. Veverka normálně jí i chodí je videť, že trochu kulhá. Prosím o radu a vyslání emailu na vás pro vyslání fota
Děkuji,
Zálešák

Re: nemoc

(Karrol - admin, 11. 3. 2018 18:36)

Dobrý den,
obávám se, že tady opravdu pomůže jen veterinář. Doporučila bych alespoň telefonický kontakt s ním.

Co dělat?

(Honza, 3. 3. 2018 12:28)

Dobrý den, můj kamarád tu se mnou bude tento rok už 7 let, ale teď mám obavy, že se toho nedožije. Jako každou zimu, i tuhle držel velmi pečlivě zimní spánek, ale dnes mne v noci probudilo divné bouchání. Podíval sem se do klece co se děje a maličkej se jen potácel, ze strany na stranu padal na bok a vůbec nereagoval ani na oslovení ani na mou ruku na kterou se jindy vrhne. Sedl sem rychle k internetu a začal hledat. Zprvu mne napadlo, že to může být stářím a že ho ten zimní spánek moc vyčerpal, ale pak mi došlo, že to je kravina, protože to by se nechoval, tak divně. Na internetu sem našel, že se pravděpodobně jedná o MBD což u burunduků znamená ve většině případů smrt. Na veterině mi nikdo nepomůže jelikož v okolí se v burunducích nikdo nevyzná a už jsme se takhle jednou snažili zachránit 10 let staré morče, ale pak nám jeden veterinář řekl, že to nejlepší co můžeme udělat je ho uspat. Podle internetu sem mu pořídil vápníkové tabletky, ale bojím se, že už mu není pomoci. Co byste dělali na mém místě?

Koupím burunduka

(Kateřina , 15. 1. 2018 14:11)

Dobrý den, prosím o tip na chovatele, který má nebo bude mít k prodeji mláďátka. Dojedu kamkoliv po republice. Moc děkuji za pomoc.

Re: Koupím burunduka

(Kateřina, 15. 1. 2018 14:12)

Omlouvám se, nevložila jsem kontakt: kacka.str@seznam.cz

Děkuji,

Re: Koupím burunduka

(Karrol - admin, 18. 2. 2018 17:51)

Dobrý den,
bohužel aktuálně nemáme kontakt na žádného konkrétního chovatele, který by plánoval mladé.

Zájem

(Adéla, 18. 2. 2018 12:59)

Dobrý den prosím o kontak na email a.nevralova@email.cz

prosim info

(moravec, 6. 1. 2018 20:47)

prosim o info jestli nekdo bude vedet kde se da sehnat burunduk moravec.v88@seznam.cz dekuji

Burunduk - koupím

(Vojtěch Staš, 22. 12. 2017 19:58)

Koupím samičku burunduka páskového. Pokud možno tak co nejmladší, maximálně rukou dokrmované. Cena nerozhoduje.

Mám pro ní 2x1x1 metrů velkou klec, měli jsme samečka a bohužel nám umřel po několika letech.

Pro mláďátko bych si přijel kamkoliv po ČR s malou přepravkou.
Prosím kontaktujete na tel. 602 582 065.

Děkuji, Vojta :)

Nemoc vypadavani srsti

(Petr Zalešak, 18. 12. 2017 10:01)

Dobry den, chci se zeptat mam doma vda burunduky a u jednomu zacla vypadavat srst na zadnich nohach i mezi nimi. Veverka se zachovuje normalne trus ma take normalni ale nevypada to moc hezky a zacina se ji to rozlezat vic a vic a kuze je takova vlhka. Nemam momentalne moznost veterinare prosim o radu? Dekuji Zalešak


1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24

následující »