Čeníšek

 Julienne - Juli a Angelina - Angie a Juliette - Angie a Elisa - Elinka a Leya

Julienne

Naši první morčici jsme si přivezli domů 5.března 2008. Byla to lunkarya, černá s trochou bílé. Vrtalo nám dlouho hlavou, jak ji pojmenovat. Nakonec z ní byla Julienne (z francoužštiny Večernice). Říkali jsme jí Žiži, občas Juli [žili]. Trvalo dlouho než si na nás zvykla. Často byla zalezlá v boudičce, ale nakonec se docela povedlo ji ochočit :) Z ruky si od nás občas vzala, hlavně okurku, tu měla moc ráda :) Brzo se naučila, že když zašustíme s pytlíkem zrní, znamená to, že dostane napapat a dávala hlasitě najevo svůj zájem :o) Protože se nám Žiži zdála sama smutná, tak jsme se po různých konzultacích a přečtěných článcích rozhodli pořídit jí kamarádku Angie (v PP Dayana).

Juli a Angelina

Angie jsme přivezli 4.července 2008. Je hladkosrstá, červená. S Žiži si krásně padly do oka, povídaly si a tulily se. Samozřejmě už Žiži samotná běhávala po pokoji, ale teď, když byly spolu, byly zjevně ještě spokojenější. Běhají vpodstatě vždy, když jsme doma. 31.července 08 jedeme do našeho oblíbeného kempu na Moravě. Juli a Angie bereme s sebou. Občas je tam máme ve výběhu na trávě a vše je v pořádku, jsou spokojené :) Jednou (21.srpna 08) ale jdeme na minigolf a holky necháváme ve výběhu, pevně přidělaném. Najednou za námi přijde paní domácí a že prý jí nějaká paní řekla, že jejich pes honí morče. Rychle běžíme ke stanu, ale už je pozdě. Nacházíme Juli mrtvou. Aspoň Angie je v pořádku, ale vylekaná a osamělá :o(((( Ještě ten den odjíždíme do Prahy a Žiži pohřbíváme. Je nám jasné, že Angie nemůže zůstat sama a tak si na konci srpna vyzvedáváme v Olomouci novou holčičku Juliette (v PP Kalupinka).

 Angie a Juliette

Juliette si přivážíme 29.srpna 2008. Je to peruánka, zlatá-aguti s bílou. Říkáme jí Žiži, někdy Julit [žilit].  Při odvozu váží 260g. Angie je z druhé Žiži nadšená. Žiži se jí zatím trochu bojí, ale rychle si zvyká :) Akorát na jídlo a na spaní je musíme prvních pár dní dělit, protože Angie je trošku hamoun :)) Žiži si ale brzo umí poradit i s tím, jentak se nedá :)) Za chvíli je z nich naprosto nerozlučná dvojka, neudělají bez sebe ani krok :o)) 18.září 08 vážíme. Angie je 15 týdnů a váží 600g, Žiži budou 2 měsíce a váží 300g, takže už u nás trošku přibrala :) Obě holky si dokonce umějí z klece, když je otevřená, samy vylézt, takže když jsme během dne doma mají velikou volnost. Při chystání večeře mi vždycky běží nadšeně naproti :) Při otvírání ledničky a zvucích nože o prkýnku se můžou "ukjůkat" :o)) Kolem 10.ledna 09 holky koupeme. Pro Žiži je to poprvé a vůbec se jí to nelíbí, ale nedá se nic dělat. Zadeček má pěkně špinavý. Musíme jí i lehce ostříhat. Angie to taky nemá moc ráda, ale drží. Časem objednáváme morčecí pelíšky a holky v nich lehávají. Žiži je krásně ochočená. Přes Silvestra jedeme na hory a tak nechváme holky u babičky. Ta je z nich nadšená a společně s tetou se o ně krásně starají. Holky nevypadají, že by si chtěly stěžovat :)) 16.března 09 po dlouhé době vážíme, Angie je 9,5 měsíce a má 800g a Žiži je za týden 8 měsíců a má 700g. 2.října 09 holkám stříháme drápky a vážíme je. Ani jedno se jim moc nelíbí, ale drží. Angie váží 1000g a Žiži 800g. 

Holky jsou naše sluníčka, pořád si povídají, hodně běhají, mají se eviděntně hodně rády. Jsou sice lekavé, ale to je většina morčátek. Mazlení zrovna nevyžadují, ale Žiži se nechává hladit a často i chytit. Z ruky taky papají. Jedna musí být tam, kde je druhá, jinak nedají ani ránu. Je radost je pozorovat :o)

19.října 2009 bohužel přichází zlý den... Holky jako obvykle běhají po místnosti...a taky se motají pod nohy. No a mě se stala strašná věc, přišlápla jsem naši milovanou Žižinku! Hned jedeme na veterinu a tam nám pan doktor říká, že si myslí, že je v pořádku. Ať ale radši hlídáme jídlo, pití a vylučování. Nám se to pořád moc nezdá a když přijedeme domů, zdá se nám to ještě horší. Žiži jen polehává a chvílema cuká hlavičkou, vůbec nejí ani nepije. K večeru voláme paní doktorku, která jezdí pohotovostní výjezdy. Žižinku krásně prohlídla, pečlivě, dala jí injekci na bolest, proti stresu a vitamíny. Samozřejmě máme hlídat jídlo, vodu a vylučování. Docela pozdě jdeme spát a necháváme si k holkám otevřené dveře. Asi za 10 minut slyšíme pohyb, tak běžíme k Žižince. Je před boudičkou a strašně sebou cuká, bereme ji do náruče a voláme znovu paní doktorku. Ta nám říká, abychom ji zahřáli a že v Malešicích je pohotovost. Bohužel mi Žižinka v několika minutách umírá v náručí... Nikomu nepřeju tohle zažít, ten šílenej pocit bezmoci a viny, že jste ublížili tvorečkovi, kterého jste měli chránit a tak moc ho milovali... Odpusť mi to, Žiži... 

No a protože Angie bylo zase samotné smutno, rozhodli jsme se pro další holčičku, Elisu.

Angie a Elisa

Elisu jsme si přivezli 29.října 2009. Je to peruánka, černá s bílou. Říkáme jí Eli, Elinka, Eliska. Je malinkatá. Holky se pomalu seznamují. Angie sice malou vyhání z boudičky a občas ji odstrkuje od jídla, ale jakmile malou vyndáme z klece, hned ji hledá. Eli chce bejt taky pořád s ní. Prvních pár nocí spaly odděleně, ale teď už spinkají spolu. Na papání je občas oddělujeme, občas ne, ale zdá se nám, že Eli jí líp s Angie než sama a tak se snažíme spíš hlídat, aby jí Angie všechno nesežrala :)) Eli se občas už i proběhne a trochu pomazlí.

5.listopadu 09 holky vážíme. Eli je přes 6 týdnů a váží 272g, Angie je trošku tlusťoučká a má celý 1kg, budeme muset zapracovat :))

11.listopadu 09 Elinka poprvé sama vylezla z klece, je to šikulka! :) Druhý den už se jí podařilo i zalézt zpátky. Dlouho vchod hledala, natahovala se, ale nakonec se jí to podařilo :)

17. ledna 2010 poprvé v novém roce holky vážíme. Angie váží 992g a Eli 639g, takže si myslíme, že pěkně roste :) Angie podstupuje i stříhání drápků, moc se jí to nelíbí, ale nakonec jsme úspěšní :) Jinak Elinka si krásně zvyká, pořád se ještě trošku leká, když kolem holek procházíme třeba při večeři, Angie je to úplně fuk, ale Elinka ještě utíká. Je ale krásně zabydlená :)

10. března 10 Elinka zažívá svoje první částečný koupání. Myjeme jí zadeček a taky jí stříháme chlupy. Nevyhne se ani stříhání drápků. Vůbec se jí to nelíbí, ale zabalená v ručníku je strašně roztomilá :o) Chvíli se u mě v náručí ohřívá a pak už zase běhá. Je to sladká šikulka :)

V pondělí 2. srpna 10 mají holky velkou hygienu. Čistíme klec, pereme pelíšky a počůrané koberečky z rohů místnosti a taky je koupeme a Elinku stříháme. Koupeme málokdy, protože pro morčátka je to veliký stres, ale s Elinkou se tomu občas nevyhneme. Vůbec se jí to nelíbí, ale chvilinku po skončení už je zase úplně v pohodě a běhá a papká normálně :) 

Na konci srpna 10 se vracíme z dovolené a vážíme holky, obě mají 1 kg, takže Elinka potvůrka už nám Angie pěkně dorostla :) Taky brzo oslaví první narozeniny :) Ještě stříháme drápky a Elince chlupy na zadečku, vůbec se jí to nelíbí. Pak si trošku vzájemně stěžují, ale za chvíli už se chovají jakoby nic :))

Dneska, 19. října 10, bych ráda vzpomněla na Juliette, naší malou Žižinku. Je to přesně rok, co jsem seděla ve stejné místnosti a doufala, že všechno dobře dopadne. Jenže nedopadlo... Dopadlo to nejhůř jak mohlo a byla to moje vina. Je zvláštní, že mi to roce připadá jako včera a zároveň jako, že je to už strašně dlouho... Žižince jsem uvázala na hrobeček kytku a zapálili jsme jí svíčku, opět jsem se jí v duchu omluvila a je zvláštní, že vždycky mám pocit, že ona už mi dávno odpustila, že ví, jak moc mě to mrzí a trápí, ale nějak cítím, že já si to jentak neodpustím... Žižinka byla obrovský sluníčko, byla neuvěřitelně roztomilá a jedinečná, byl to takovej můj ježeček, jak jsem jí říkávala a nikdy na ni nezapomenu. Doufám Žiži, žes mi opravdu odpustila a setkáme se na Duhovém mostě, kde tě konečně zase vezmu do náruče, třeba se ti to bude i líbit :) Moc za tebe děkuju! 

 Tak jsem si myslela, že tentokrát nás to snad dlouho zase nepotká, doufala jsem marně... 11.března 2011 jsme se probudili a z ničeho nic, bez jakýhokoliv předešlýho podezření, jsme našli naši sladkou Angie v kleci bez známek života... Nemohla jsem tomu uvěřit, vůbec jsme nechápali co se stalo a pořád nechápeme. Byla plná života, upovídaná a svéhlavá jako vždycky, tak proč? Co bylo špatně? Někdy si tak říkám, jestli na tohle ještě mám, ale pak si vzpomenu na Duhový most a hlavně si uvědomím, že si nedovedu představit, že tady ty chlupáčci nebudou běhat a zlobit nás :) Jen kdyby to vždycky tak nebolelo a hlavně, kdyby to nepřicházelo předčasně. A to se člověk tak snaží, aby bylo všechno jak má bejt a hlavně, aby všechny ty potvůrky měly co nejhezčí život. Snad aspoň to se nám podařilo a ona byla šťastné morčátko až do konce... Moc jí za všechno děkujeme a nikdy nezapomeneme, to ti, Angie, slibuju!

Elinka a Leya

Protože Elinka je taky společenské morčátko a samotná byla smutná, museli jsme se rozhodnout a nakonec jsme se, po několika pražských nabídkách, vydali do Brna pro novou morčindu (15.března 11). Tentokrát je to kříženec anglického cresteda a šeltie takové "zaječí" barvy :)) Zatím se nemůžeme rozhodnout, jak ji pojmenovat a tak jí říkáme Čudlinka podle předchozích majitelů, ale asi jí to nezůstane :)) Přivezli jsme ji večer a hned začali se seznamováním, které probíhá docela úspěšně :) Hned první noc holky spinkaly spolu, i když s otevřenýma dveřma k nám do ložnice a Elinka malé dokonce ani neujídá veškeré jídlo :)) Myslíme si, že z nich budou dobré kamarádky :)

20.března 11 jsme se konečně rozhodli pro jméno a z Čudlinky je Leya :)) Zatím nám dělá samou radost, už začala běhat po celé místnosti a Elinku pěkně prohání :) Obě jsou strašně roztomilý, i když Elinka nás trošku zlobí, protože je přecejen malinko panovačná :)) Ale na druhou stranu jakmile jí malou sebereme, tak ji hned hledá a kjůká :) Leyinka krásně papá, je veselá a hravá a dokonce se i mazlí, jen si nejsme úplně jistý, že se jí to vyloženě líbí :)) Snad jo :)

24.března 11 Leyíka poprvé vážíme, během mazlení ji prostě dáme na váhu, ona kjůká a zkoumá :) Váží 425 gramů :)

4.dubna 11 se vracíme z dovolené a přivážíme holky z hlídání, kde se mají vždycky dobře, možná až moc :)) No a tak Leyinku zase vážíme a váží 520 gramů :)

5.dubna 11 se rozhodujeme, že Elinka ale už opravdu potřebuje vykoupat a že když teď mají holky vyčištěnou klec je to ideální příležitost. Jako obvykle se jí to vůbec nelíbí, ale pak se párkrát otřepe a hned se běží do klece cpát :)) Je to prostě naše malá potvůrka :)

Je 13.dubna 11 a Leynka dělá velké pokroky v mnoha ohledech. Asi největší v posledním týdnu udělala ohledně lezení z klece a do klece. Naučila se to snad nejrychleji ze všech našich morčind. Stačilo to na ni párkrát zkusit přes zeleninku a teď už běhá ven a dovnitř každou chvíli a dokonce i kouše do dvířek, když jsou zavřená :)) Je to pěkně chytrá potvůrka :o)

18.června 11 - Leyinka už je velká holka, včera jsme ji vážili a má 720 gramů :) Od Elinky už si toho moc líbit nenechá a do okýnka boudičky už se taky nevejde :o)) Párkrát se vydala z pracovny na chodbu, je to velká průzkumnice a zvědavost je většinou mnohem silnější než ostych. Papá z ruky, nechá se podrbat a pohladit, akorát braní do náruče se jí asi moc nelíbí, to většinou začne jemně kousat, potvůrka naše "malá" :)

4. listopadu 11 jsme holkám dodělali nové bydlení. Věnovali jsme jim kus pokoje, aby mohli běhat a zárovbeň nečůrali všude, kde i my chodíme :)) Kolem klece mají ještě ohrádku a pod ní lino a  na něm kobereček, aby jim to bylo příjemnější :)) Zatím vypadají vcelku spokojeně jak ony, tak i my, tak snad to tak i zůstane :))

13. listopadu 11 jsme museli holkám ostříhat drápky. U Leyi to bylo poprvé a byla moc hodná, šikovná a trpělivá :) S Elinkou to bylo horší, to je takový naše třeštidýlko, ale nakonec jsme to úspěšně zvládli :)

3. května 2012 nastává další "boj", opět v souvislosti se stříháním drápků. Leyinka to i tentokrát zvládá celkem bez problémů, i když se ze začátku nechce nechat chytit, ale s Elinkou je to tradičně náročné :)) Celou dobu se cuká, tak musíme dávat hrozný pozor, abychom jí něco neprovedli. Navíc se jí týká i stříhání srsti, protože je strašně přerostlá, ale teď má šik sestřih a moc jí to sluší :o))

Od 5. do 15. července jsme vyrazili na dovolenou do Chorvatska a měli jsme problém s hlídáním. Náhodou jsme na internetu narazili na stránky www.hlidanimazlicku.cz a velmi nás zaujaly. Vzhledem k tomu, že jsme nenašli jiné řešení, jsme 4.7. odvezli holky k Anetě Baklové a po opouštění našich berušek jsme měli velmi dobrý pocit :) Během 10 dní na dovolené jsme dostali jednu imformativní SMS a jednu MMS, abychom věděli, jak se holkám daří. Po návratu jsme si pro ně dojeli a byli jsme velmi spokojení s péčí o ně, proto myslím, že služeb Anety v budoucnu ještě určitě využijeme :) Člověk je klidnější, když jsou jeho miláčci v rukou člověka, který jim opravdu rozumí :)

28. října 2014 jsme holky odvezli do nového domova do Sušice. Museli jsme to udělat ze důvodu alergie a bylo to dlouhé a nepříjemné rozhodování. Snažili jsme se jim vybrat ten nejlepší domov, jak to šlo a věříme, že se nám to povedlo a ony budou mít nové kamarády a budou se mít dobře :) Těšíme se na informace o nich a jejich fotky :)

nahoru