Čeníšek

 Ferda - Kulíšek - Zrzek

Ferda

Ferda k nám přišel někdy v roce 1993 jako mladý vykastrovaný kocour. Pár dní k nám chodil, byl krásnej, nechtěli jsme ho krmit, aby si nezvykl, ale samozřejmě jsme to nevydrželi a dostal kuřecí šunku :) No a bylo to :) Ferda se k nám téměř nastěhoval, i když nesměl dovnitř, protože brácha byl alergik. Po docela dlouhé době jsme zjistili, že chodí i k sousedům a dokonce s nima spí v posteli :o) No a tak začalo naše dlouhé soužití s ním.

Časem jsme se dokonce dozvěděli komu utekl, byl na hlídání u lidí o asi dvě ulice nad náma a protože se mu asi nechtělo zpátky do paneláku, prostě se přestěhoval :)) Ty lidi se nakonec rozhodli ho tam nechat.

Byl čím dál tím mazlivější a přítulnější. Jen zavrzaly terasové dveře a on hned přiběhl a dobejval se dovnitř :) Já jsem jako malá, když pršelo, sedávala u pootevřenejch dveří a dávala mu tam deštník, aby nezmokl :)) Byl strašně hodnej, vždycky poznal, když bylo člověku smutno a snažil se potěšit. Byl to můj skvělej celoživotní kamarád.

Bohužel si na spoustu věcí z jeho dlouhého života nevzpomenu, protože jsem přecejen byla ještě drobek :))

Jak ubíhaly roky, směl i u nás čím dál tím častěji dovnitř. Jen do přízemí a nikdy ne na noc, to spal u sousedů, ale jeho návštěvy v domě byly čím dál tím častější. Já ho samozřejmě pouštěla k sobě do pokoje, pak, když jsem tam nebyla, občas mňoukával před dveřma :o)

Předl skoro pořád, dokonce i když mu člověk vyndával klíště, byl neuvěřitelně důvěřivej. Jediný, co neměl rád bylo koupání, ale to se týká asi skoro všech koček :))

Po hodně letech jsme si asi všichni uvědomili, že stárne a brácha se odstěhoval, tak směl dovnitř už opravdu hodně. Tak poslední rok u nás občas i spal. Snažili jsme se mu jeho duchodcovský :)) život ulehčit. Kupovali jsme mu spoustu dobrot a různých vitamínů apod.

No a pak, po tolika letech přišel ten den, 16.listopad 2008. Na veterině jsme s ním byli snad jen jednou. To měl svrab v ouškách. Teď jsme se rozhodli s ním vyrazit podruhé a vpodstatě jsme netušili, že i naposledy. Zdálo se nám, že se míň hejbe a jakoby měl něčeho plné bříško. Na veterině nám to pak doktor bohužel potvrdil, selhávali mu ledviny a bříško měl plné vody. Dalo by se to odsávat, ale hrozně rychle by se to vracelo, Ferda zkrátka umíral... Nemohli jsme to udělat všem, kteří ho měli rádi a tak jsme ho ještě odvezli domů. Tam jsme ho položili na gauč a všechny obvolali. Nakonec jsme se dohodli, že zavoláme paní doktorku, která jezdí domů, abychom ho už nemuseli nikam tahat a mohli ho uspat doma v obklopení nás všech. Paní doktorka přijela, ještě ho prohlédla a bohužel potvrdila diagnózu. Hladili jsme ho a on dostal injekci. Předl doslova do posledního dechu, do poslední vteřiny... Hrobeček má na zahradě a má tam spoustu kytiček a rozsvěcíme mu svíčky, to aby věděl, že nikdy nezapomeneme...

Děkuju ti Ferdýšku, v mnoha těžkých situacích si mi byl oporou a já nikdy nezapomenu!

Kulíšek

Kulíška jsme si přivezli v druhé polovině května 2009. Víc než po půl roce, co nás opustil Ferda. Nového kocourka jsme hledali velmi pečlivě a vyplatilo se to :) Narazili jsme na milou paní, která měla krásná koťátka a ještě k tomu bydlí blízko. Byli jsme se na něj dokonce podívat dopředu, když byl ještě hodně malinkatý. Všechna koťátka byla úžasná a protože jsme chtěli, aby náš kocourek byl černý s bílou náprsenkou, zamluvili jsme si právě Kulíška :)

Když jsme ho poprvé přivezli, hned si zvědavě všechno prohlížel a vůbec se nebál. První místo, na které se podíval byl jeho záchod, aby věděl, kde ho hledat. Odtud rovnou sám kráčel do obýváku, kde všechno očuchával a prohlížel. Nikam nezalezl, zvědavost ho přemáhala. Po nějaké době zkoumání a když se napapal, si vlezl na gauč a usnul a spal až do večera :) Já jsem první noc spala s ním v obýváku a on se probudil asi až ve 2 hodiny a přelezl mi pokračovat ve spánku do nohou. Akorát mi ze začátku nohy pod peřinou honil, kdykoliv jsem se lehce pohla. Pak se probudl asi v 5 a neomylně si došel na záchod, což mě neuvěřitelně potěšilo :)

Původně jsme ho hned druhý den nechtěli brát ven, ale bylo krásně a on se vyloženě dobejval, tak jsme mu to pod dozorem dovolili :) Pomalinku a pečlivě prozkoumával po částech zahradu a dokonce vylezl kousek na strom :)

Zahradu prozkoumával několik dní a postupně, každý den přidal kousek :) Hodně jsme ho hlídali, vlastně jsme pořád věděli, kde zrovna je.

Výňatek z mého deníčku na Miciny.cz:

22.června 09: To jsem tomu zase dneska dal. Ležim si tak na knihách nad schodama, jako vždycky blbnu a najednou letim ze schodů.
Za chvíli přijdou dvojnožci a koukaj, že jsou spadnutný knihy a tak mě pořád zkoumaj. Nějak se jim to nezdá a tak mě někam vezou:( Tam mě pan doktor prohlíží, zdá se mu to naražený a dává mi injekci na bolest. Když přijedeme domů, jdu si hned lehnout. Za chvíli ale vstanu, napapám se a už bych zase běhal ven. Dvojnožci mě ale zatim nechtěj pustit :( 

Na začátku července 09 odjíždíme celá rodina na dovolenou a tak řešíme problém, co s Kulíškem. Nakonec se rozhodneme, že se podívá do svého prvního domova a pojede na návštěvu za maminkou :) Tam všechno proběhne bez problémů, dokonce si rozumí se svou starší sestřičkou :)

Přes léto 09 je Kulíšek čím dál tím samostatnější. Každou chvílí běhá venku a má úžasnou radost ze života. Je mazlivej i hravej :o) Strašně rychle roste :) Dokonce už ulovil i kosa, za což dostal trošku vynadáno.

Kulíšek je s náma na podzim 09 zhruba půl roku a nejspíš už ho zná celá naše ulice, ne-li celá obec :))

3.listopadu 09 Kulíška po dlouhé době vážíme a má celých 4,30kg, je to obr :))

12.listopadu 09 se nám Kulíšek nezdá v pořádku. Nejí, pořád jen spí, nechce ven, nepřede a tak jakoby vrčí. Bereme ho na veterinu. Tam mu paní doktroka změří teplotu, poslechne ho a prohlídne. Má zvýšenou teplotu a zahledněnej krk, takže asi prostydl, když v sobotu večer nepřišel domů a byl celou noc venku. Dostal antibiotika, vitamíny a něco na sražení horečky. Při píchání vitamínové injekce strašně plakal a nám ho bylo hrozně líto :( Po příjezdu se ale už umyl a hlavně napapal, tak se nám trošku ulevilo :) Naštěstí nemá nález na plicích. O den později jdeme na kontrolu a Kulíšek má pořád teplotu. Berou mu krev, u čehož nás musí být celkem pět a pak dostává infuzi, u které usne :) Krevní obraz má v pořádku, ale má lehce zvýšené hodnoty u testu ledvin. Může to být zánětem močových cest a nebo, nedej bože, nějakou vrozenou vadou ledvin. Jedeme domů a Kulíšek se napapá :) Večer jedeme zase na veterinu, protože vůbec nečůral. Paní doktorka mu moč vymáčkne :)) a teplotu nemá :) V sobotu dopoledne máme další kontrolu, Kulíšek byl přes noc na velký a ráno, když jsem ho posadila se i vyčůral :) Papal :) U paní doktorky teplotu nemá, dostane další infuzi, protože nepije a další antibiotika. Pěkně se vzteká :)) Večer mu měříme teplotu, asi ve čtvrt na 7 má 39,6, ale o za dvě hodinky už jen 38,6, takže už dneska nikam nemusíme :) Papal mimojiné polívku, takže má i přísun tekutin :) V neděli dopoledne opět kontrola. Kulíšek nemá teplotu, papal, byl na záchodě a pil polívku, takže nepotřenuje kapačku :) Dostane poslední atb injekcí. V pondělí ráno dáváme první atb tabletkou. Zkoušíme ji rozpustit ve vodě, dát do stříkačky a stříknout do tlamičky. Je to katastrofa :( Jsme na to tři, ale kocour toho tak půlku vyprskal :( A chvíli s náma dokonce nemluví. Nicméně večer už je líp, zkoušíme mu tabletku nadrtit do jídla a úspěšně :) Všechno sežral :) Teď už to snad bude ok :) Už i pije a chodí na záchod :) Je sobota a Kulíšek poprvé po nemoci vyrazil ven :) Bylo krásně, tak jsme se rozhodli, že se chvíli proběhnout může :) Chvíli se motal na zahradě, pak prohnal nějakou kočku a zmizel. Asi za hodinku se zase vrátil a usnul doma na křesle :) Myslím, že je už definitivně po nemoci :)

Tak 3. února 2010 vyrázíme s Kulíškem opět na veterinu. Zdá se nám, že má něco s očičkem a navíc je takovej bez zájmu. Čekáme asi 2 hodiny v čekárně, naštěstí Kulíšák v klidu leží v přepravce. Když se dostaneme na řadu, paní doktorka se na vše ptá, Kulíšáka prohlíží a nakonec usuzuje, že se jedná opravdu "jen" o to oko. Asi se někde popral a má ho poraněné. Dostáváme 2 kapičky, antibiotické a umělé slzy. Taky dostává injekci na bolest. Za týden až 10 dní máme přijít na kontrolu. Raději nemá chodit ven, kvůli pravidelnosti kapání. Ještě večer mu kapeme, Kulich papá, tak máme radost :) Ráno už se dere ven :) Dostává další kapky a pak někteří z nás bohužel nevydrží a pouští ho ven. Je půl 2, měl by dostat další dávku, ale zatim se nevrací :( Snad brzo dorazí...

11. února 10 vyrážíme s Kulíškem na předem objednanou kastraci. Už od středy od oběda ho trápíme, nesmí totiž 24 hodin před operací papat. Vůbec se mu to nelíbí, chce ven a strašně vyvádí, mňouká, řve. Je nám ho moc líto :( Ve čtvrtek teda asi v půl 1 vyrážíme. Kulíšek klidně leží v přeprace. Na veterině máme tentokrát štěstí, jdeme do ordinace vpodstatě hned. Paní doktorka nám vše vysvětlí a pak na 20 minut odcházíme. Když se vracíme do čekárny, pár minut čekáme, ale je to rychlý. Kulíšek leží v ordinaci na stole a ještě není moc vzhůru. Paní doktorka nám vše ukáže, zkontrolovala i očičko a to se dobře hojí :) Jedeme domů. Doma se Kulíšek ještě chvíli motá, ale docela rychle ho to přechází. Dokonce se brzo i ztochu najedl :) Pak usíná na křesle :)

13. února 10 už Kulíšek strašně vyvádí a tak ho pouštíme ven :) Vypadá to, že všechno je naprosto v pořádku, Kulich se chová úplně normálně a je plnej energie :)

Je březen 10 a na Kulíška už leze jaro. Vzhledem k nedávné kastraci ale ne, tak jak by si člověk nejdřív představil :)) Když se udělalo hezky a svítilo sluníčko, stalo se z něj zase naplno malé kotě. Rozvaloval se na terase, spinkal venku, honil všechno možný a prostě vypadal opravdu šťastně :) Taky je teď zase hodně hravej, někdy ani nejde ho jentak pohladit. Prostě je k sežrání :o)) Vzhledem k tomu, že se po něm naše babička často ptá, rozhodli jsme se, že když mu cestování tolik nevadí, vezmeme ho k ní na návštěvu. Kulíšek cestu zvládal bez problémů, akorát mě okřiknul, když jsem najela do díry :)) U babičky všechno patřičně prozkoumal, dokonce chvíli koukal z okna : )) Pomazlil se a pak spokojeně usnul na židli s pavučinou na uchu :)) Ani se mu pak nechtělo domů :)) 

22. července 10 vyrážíme s Kulíškem na pravidelnou vakcinaci. Samozřejmě, že domů přijde pozdě a tím pádem přijíždíme pozdě i na veterinu a tak chvíli čekáme. Doma nechce do přepravky a v ordinaci pak z přepravky ven :)) Jinak vše probíhá v pořádku, Kulíšek dostává injekce, sice se mu to nelíbí a syčí na nás, ale zvládáme to :) Pak už se do přepravky nemůže dočkat a po návratu domů chce zase hned ven :))

16. listopadu 2012 koukám, že jsem už nějak dlouho nepřispěla :)) Kulíšek je pořádnej divoch, ale teď na podzim je opět mnohem mazlivější a gaučovější :)) Jen kdyby nás při tom mazlení vždycky tak nepoškrábal a neposlintal :)) Jeho divošství potvrzuje i to, že jsme s ním asi před měsícem vyrazili na vakcinaci a on mámu parádně pokousal, dost do hloubky, musela chodit s obvazem na ruce napuštěnym vodkou, ale dopadlo to dobře :) Se Zrzkem a sousedovic Mikym se sice občas neshodnou, ale není to nijak extra divoké soužití :) 

Zrzek

V srpnu 2011 se u nás objevila zrzavá vyhublá kočička a my to samozřejmě nevydrželi a nakrmili ji. Byla vděčná, ale taková vyděšená, hodně se před náma krčila a uhýbala před rukou. Pokoušeli jsme se jí najít domov, dávali jsme i inzerát, ale nepovedlo se a tak už u nás zůstala. Bohužel se akorát moc nekamarádí s Kulíškem. Když už u nás měla zůstat, rozhodli jsme se vyrazit na veterinu, kde jsme se dozvěděli, že se jedná o vykastrovaného kocourka :)) Byl trochu dehydrovaný, ale jinak v pořádku a moc hodný :) Pan doktor mu určil narozeniny na 1.6.2008 :) Od té doby pořádně nabral a i když občas uhne před rukou, je už mnohem klidnější a důvěřivější :) Ze začátku se pořád držel doma, aby se mu asi náhodou nestalo, že pak už ho nebudeme chtít, ale už i to ho přešlo :)

Na jaře 2013 se nám zdálo, že má lysinky a tak se konala další  cesta na veterinu, odkud byl poslán na stěry, kde byl neuvěřitelně hodný :) Naštěstí nic nenašli a za pár týdnů lysinky zmizely :)

Info o Kulíškovi a Zrzkovi budu postupně doplňovat...

nahoru